Trioktaedrické slídy (biotit) - optické vlastnosti


hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík

Symetrie monoklinická, triklinické polytypy jsou vzácné, zhášení a/z = 0-9°.

Obrázek vpravo znázorňuje odchylky hlavních optických směrů od krystalografických os v biotitu a orintaci roviny optických os (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).

 

Štěpnost je dokonalá podle (001).

Mezi trioktaedrické slídy patří především siderophyllit, eastonit a řada flogopit - annit. Jako biotit se obvykle označuje běžná horninotvorná slída s převahou flogopitové složky. Tvoří zpravidla příčné průřezy lištovitého tvaru, lupínkovité řezy podle báze, někdy s typickým pseudohexagonálním průřezem. Barva je obvykle hnědá, žlutohnědá, červenohnědá, červená nebo olivově zelená, typický je silný pleochroismus, kdy kolmo ke štěpnosti je a - okrová, světle žlutá nebo světle zelená, paralelně se štěpností jsou b nebo g - tmavě červenohnědá, červené, tmavě zelená. Typické jsou střední indexy lomu a střední dvojlom. 

Flogopit je obvykle bezbarvý a slabě pleochroický v odstínech žluté a světle hnědé barvy.

Rovina optických os je (010), b = y. Chm-, Chz+, 2V(a) = 0°-12° v závislosti na obsahu Fe, často je však velmi malý, takže konoskopický obrázek vypadá jako u jednoosých minerálů.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci roviny optických os muskovitu (vlevo) a biotitu (vpravo), podle Hejtman a Konta, 1959.

 

Indexy lomu závisí na chemickém složení (flogopit; biotit):
n(a) = 1,530 - 1,573; 1,565 – 1,625
n(b) = 1,557 - 1,617; 1,605 – 1,675
n(g) = 1,558 - 1,618; 1,605 – 1,675
Dvojlom závisí na složení (flogopit; biotit)
D = 0,028 - 0,045; 0,040 – 0,050
Dvojčatí v ploše (001) podle dvojčatné osy [310].
Ve vulkanických horninách je častou přeměnou oxidace biotitu a ztráta vody. Dalším stupněm může být tzv. opacitizace, která začíná vytvořením lemu z jemně zrnitého agregátu magnetitu, hematitu, spinelu a pyroxenu. Postupně může být nahrazeno celé zrno. Běžná je diaftoritická alterace biotitu na chlorit, začínající nejdříve podél štěpnosti a následně je postiženo celé zrno. Častou přeměnou je tzv. baueritizace, kdy dochází k uvolnění železa ze struktury a biotit se pak velmi podobá muskovitu (zůstává však malý úhel 2V). Prostým zvětráváním vzniká agregát karbonátu, limonitu a křemene.
Velmi často uzavírá apatit a zirkon, kolem kterých bývají pleochroické dvůrky. Charakteristické jsou i jehlicovité inkluze rutilu (sagenitu), které svírají úhel 60°.

Biotit je běžným tmavým minerálem plutonických a vulkanických hornin (granodiority, diority, pegmatity). V regionálně metamorfovaných horninách je běžný od facie zelených břidlic až po amfibolitovou facii (svory, ruly) a je častý v kontaktních rohovcích. V sedimentech je zachován pouze za podmínek rychlé erose a slabého chemického zvětrávání. Běžnou asociací je plagioklas, křemen a amfibol nebo křemen, albit, epidot a chlorit.

Flogopit je minerál typický pro krystalické vápence a dolomity, objevuje se i v některých hadcích.

1A. Řez biotitem přibližně kolmo ke štěpnosti, typická červenohnědá barva ve směru b nebo g, inkluze apatitu s pleochroickými dvůrky; durbachit, PPL. 1B. Řez biotitem přibližně kolmo ke štěpnosti, střední dvojlom, zřetelná plastická deformace zrna, zřetelný drsný povrch, inkluze apatitu; durbachit, XPL.
2A. Příčný řez biotitem (podél štěpnosti směr b nebo g) a řez v rovině štěpnosti, který nejeví pleochroismus; biotit-amfibolová rula, PPL. 2B. Příčný řez biotitem má ve směru a (kolmo ke štěpnosti) světlé odstíny barev, bazální řez pleochroismus nejeví; biotit-amfibolová rula, PPL.
2C. Rozdílné interferenční barvy v příčném a bazálním řezu biotitem; biotit-amfibolová rula, XPL. 2D. Rozdílné interferenční barvy v příčném a bazálním řezu biotitem; biotit-amfibolová rula, XPL.
3A. Hnědé barvy biotitu podél štěpnosti (směr b nebo g), postupující chloritizace (zelené odstíny); rula, PPL. 3B. Světle okrové barvy biotitu kolmo k štěpnosti (směr a), postupující chloritizace (zelené odstíny); rula, PPL.
3C. Střední dvojlom biotitu a anomální modré interferenční barvy chloritu; rula, XPL. 4A. Tmavě zelená barva biotitu podél štěpnosti (směr b nebo g), inkluze apatitu a zirkonu; granit, PPL.
4B. Světle okrová barva biotitu kolmo ke štěpnosti (směr a), inkluze apatitu a zirkonu; granit, PPL. 4C. Interferenční barvy biotitu odpovídající střednímu dvojlomu, inkluze apatitu a zirkonu; granit, XPL.
5A. Červenohnědý biotit s výraznými pleochroickými dvůrky, plagioklas; rula, PPL. 5B. Biotit s výraznými pleochroickými dvůrky a středním dvojlomem, plagioklas; rula, XPL.
6A. Magmaticky korodovaný biotit, amfibol; andezit, PPL. 6B. Magmaticky korodovaný biotit, dvojče amfibolu; andezit, XPL.
7A. Jehlicovitý rutil (sagenit) uspořádaný v biotitu, K-živec, plagioklas; žula, PPL. 7B. Jehlicovitý rutil (sagenit) uspořádaný v biotitu, K-živec, plagioklas; žula, XPL.

zpět na seznam horninotvorných minerálů