Polarizační
mikroskop pro mineralogické účely
Základem
mikroskopu je stativ nebo podstavec, ve kterém je zpravidla zabudován
transformátor a světelný zdroj. Ve spodní části je tlačítko pro zapnutí
a vypnutí přístroje a potenciometr, který reguluje intenzitu používaného
světla. V horní části je na stativ připevněn tubus, na jehož horním
konci je okulárová čočka a na spodním objektivová čočka. Kombinace zvětšení
objektivu a okuláru (jejich součin) udává výsledné zvětšení mikroskopu.
Na objektivové čočce vzniká jasný a ostrý obraz, který se okulárem pouze zvětšuje (včetně vad při nekvalitním objektivu). Pro běžné
mineralogické práce se používá objektivů s malým zvětšením
(zpravidla 2x), středním zvětšením (zpravidla 10x) a velkým zvětšením
(zpravidla 50x). Objektivové čočky bývají umístěny na otočném držáku,
takže jejich výměna je velice snadná. Charakteristiky čoček jsou vyryty na
jejich plášti a zpravidla udávají pracovní vzdálenost a šířku apertury.
Každou objektivovou čočku je možno centrovat (umístit do středu světelného
svazku) pomocí centračních šroubů. Okulárové čočky mají zpravidla zvětšení
5x – 10x a zobrazují nitkový kříž, který udává směry kmitů analyzátoru
a polarizátoru (někdy je v okuláru vyryta mikrometrická škála pro určování
velikosti objektů). Přibližně ve středu stativu je umístěn posuvný otáčivý
pracovní stolek, na který se ukládají preparáty a na jehož obvodu je vyznačena
úhlová stupnice.
Pod
pracovním stolkem (tj. mezi stolkem a zdrojem světla) je umístěna
kondenzorová část, kterou tvoří: kondenzorová čočka, aperturní clona a
polarizátor. Kondenzorová čočka se při běžné práci a běžném zvětšení
nepoužívá, do svazku se zasunuje pouze při pozorování při velkém zvětšení
nebo v silně sbíhavém světle (konoskopická pozorování). Pro optimální
obraz je třeba, aby byla ve středu světelného svazku a proto je často
vybavena centračními šrouby. Clona pod kondenzorovou čočkou umožňuje
regulaci hloubky ostrosti a intenzitu osvětlení pozorovaného objektu. Posledním
zařízením této části mikroskopu je polarizátor, který obyčejné světlo
ze zdroje mění na světlo lineárně polarizované v předozadní
rovině mikroskopu. Tuto část nelze zpravidla vyjmout, s polarizátorem
lze pouze otáčet.
Mezi
objektivem a okulárem jsou odspodu umístěny tyto části: otvor pro zasunutí
kompenzátorů (viz dále), analyzátor a Bertrandova čočka. Otvor pro kompenzátory
(křemenný klín, sádrovcová destička) svírá s rovinou předozadní
45°. Při běžném pozorování je na otvoru nasazen kryt. Analyzátor je
stejné zařízení jako polarizátor, ale propouští pouze světlo polarizované
v pravolevé rovině mikroskopu. Má dvě polohy – pracovní, kdy je zasunutý do dráhy
světelného svazku, nebo je z této dráhy vyjmut. Pokud jsou v dráze
paprsku oba nikoly (polarizátor i analyzátor), do okuláru neprojde žádný
světelný svazek, pokud pozorovaný objekt není anizotropní. Nad analyzátorem
je umístěna zasunovatelná Bertrandova čočka, která se užívá pouze při
pozorování konoskopických obrázků.
Aby
bylo možno provádět pozorování, je třeba znát základní techniky, které
nám umožní získat kvalitní obraz studovaného objektu.
Práce
s objektivy. Výměna objektivu je u moderních mikroskopů snadná a rychlá
záležitost, protože jsou umístěny na otočném bubnu. Správná poloha
objektivu je indikována silnějším odporem při snaze otáčet bubnem. Pro
kvalitní pozorování je třeba zajistit centraci objektivu, tj. umístit
objektiv do svislé osy mikroskopu tak, že pozorovaný objekt je během otáčení
stolku stále ve středu nitkového kříže. Pokud se při otáčení objekt
vychyluje ze středu je třeba provést centraci objektivu následujícími
kroky:
Malé
zrno umístíme do středu nitkového kříže.
Otáčením stolku dostaneme zrno po kruhové trajektorii za středu nitkového kříže do polohy od středu nejvzdálenější.
Pomocí
centračních šroubů objektivu posuneme zrno po průměru kružnice do
poloviční vzdálenosti směrem ke středu.
Pohybem preparátu umístíme zrno opět do středu nitkového kříže a opakujeme body 2 – 4 do doby, kdy se při otáčením stolkem zrno nevychyluje ze středu tzn. objektiv je zcentrován (obrázek podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).
Centrace
kondenzorové čočky. Správná poloha kondenzorové čočky je nutný předpoklad
pro kvalitní zobrazení objektu při větším zvětšení. Centraci provedeme
následujícím způsobem:
Aperturní
clonu maximálně uzavřeme.
Zasuneme
kondenzorovou čočku do světelného svazku.
Kondenzorem
posunujeme nahoru a dolů tak, abychom zaostřili pozorovaný objekt.
Pokud
je osvětlené pole vymezené clonou mimo střed celého zorného pole, je třeba
provést centraci kondenzorové čočky pomocí justačních šroubů tak,
aby osvětlená část byla ve středu nitkového kříže.
Vysuneme
kondenzorovou čočku a opět otevřeme aperturní clonu pro normální
pozorování.
Výměna
okulárové čočky. Tato výměna se provádí pouhým vysunutím původní
čočky a zasunutím čočky požadované.