Rozdělení mineralogie

Vědní obor mineralogie je při množství současných znalostí velmi rozsáhlý a komplikovaný, takže v rámci celého oboru se vyčleňují více či méně specializované disciplíny. Kritérií, jak celý obor rozdělit, je celá řada, často se používá následující klasické členění:

• všeobecná mineralogie

• systematická mineralogie

• topografická mineralogie

• experimentální mineralogie

• genetická mineralogie

• technická mineralogie

Všeobecná mineralogie je část oboru, která se věnuje převážně obecným zákonitostem mineralogie a zabývá se některými popisnými charakteristikami minerálů. Někdy s vyčleňují podružné disciplíny:

• morfologická krystalografie – zabývá se zákonitostmi vnějšího tvaru krystalů

• strukturní krystalografie – studuje zákonitosti krystalových struktur

• fyzikální krystalografie – zabývá se studiem fyzikálních vlastností minerálů

• krystalová chemie – studuje chemické vztahy a zákonitosti v minerálech

Systematická (dříve speciální) mineralogie rozděluje jednotlivé minerály do tříd, oddělení a skupin podle chemické a strukturní příbuznosti.

Topografická mineralogie systematicky zpracovává výskyt minerálů podle regionálního výskytu (typ, geneze a poloha nalezišť).

Experimentální mineralogie je obor, který studuje minerály syntetizované v laboratorních podmínkách, sleduje jejich chování za různých teplot a tlaků a snaží se pomocí těchto poznatků objasnit skutečné přírodní procesy.

Genetická mineralogie se zabývá vznikem, výskytem a přeměnami minerálů v nejrůznějších paragenezích.

Technická mineralogie aplikuje poznatky mineralogie na technické hmoty, jako např. betony, strusky, elektrárenské popílky a podobné materiály.

Výše uvedené dělení je čistě účelové, v dnešní době se jednotlivé disciplíny vzájemně prolínají a významným trendem je vytváření mezioborových disciplín, zaměřených především na stavebnictví nebo chemické a materiálové inženýrství.