hlavní stránka | obsah | učebnice | mapa webu | o autorech | rejstřík |
Symetrie monoklinická, úhel
zhášení g/c
je pro oxyhornblend 0-12°, kaersutit 3-19°, glaukofan 4-8° a b/c
pro katophorit 0-16°.
Obrázek vpravo znázorňuje úhly zhášení vybraných amfibolů (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997). |
|
Štěpnost dokonalá (110), někdy odlučnost podle (001) a (010). | |
Skupinu alkalických amfibolů tvoří Na-amfiboly typu glaukofanu nebo riebeckitu. Jako "čedičové" amfiboly se označují zpravidla Ca-Na amfiboly s vyššími obsahy Ti a Fe+3, skupina OH- je často zastoupena O-2. Patří sem například řada oxyhornblendu, kataphoritu nebo barroisitu. Glaukofan tvoří obvykle tence sloupcovité až jehlicovité krystaly nebo nepravidelná zrna s nápadně modrým zbarvením a výrazným pleochroismem a - zelenavě žlutá nebo bezbarvý, b - fialové modrá, g - modrá. "Čedičové" amfiboly tvoří
automorfní krystaly, často s korodovanými kraji. Příčné průřezy
ve tvaru nepravidelného šestiúhelníku jsou nápadné typickou štěpností.
Velmi časté jsou srůsty, kdy rovina srůstu půlí ostrý úhel štěpných
trhlin, v podélných řezech je se štěpností rovnoběžná. |
|
Rovina optických os je obvykle (010), kataphorit má (100), 2V(a) závisí na složení, běžně kolem 60°, kataphorit má kolem 36° - 72°. Chm-, Chz nejčastěji +. |
|
Indexy lomu silně závisí na
chemickém složení (oxyhornblend; kataphorit; glauokofan): n(a) = 1,650 - 1,702; 1,640 - 1,681; 1,606 - 1,637 n(b) = 1,683 - 1,769; 1,658 - 1,688; 1,615 - 1,650 n(g) = 1,689 - 1,796; 1,660 - 1,692; 1,627 - 1,655 |
|
Dvojlom závisí na chemickém složení
(oxyhornblend; kataphorit; glauokofan): D = 0,039 - 0,094; 0,011 - 0,020; 0,018 - 0,021 |
|
Dvojčatí často podle (100),
tvoří orientované srůsty s titanoaugitem, diopsidem a Ti bohatým
biotitem. |
|
Glaukofan se mění zřídka na směs chloritu, albitu, epidotu a hematitu. "Čedičové" amfiboly mohou být nahrazovány agregátem magnetitu, hematitu a diopsidického pyroxenu. Proces opacitizace začíná přeměnou okrajů a následně celého zrna na biotit. Snižování tlaku vede ke vzniku magmaticky korodovaných zrn. Zvětráváním této skupiny amfibolů mohou vznikat karbonáty, limonit a křemen. | |
Časté jsou orientované inkluze ilmenitu (hlavně v kaersutitu) vzniklé odmíšením z pevného roztoku. | |
Glaukofan je typický vysokotlaký minerál a setkáme se s ním v glaukofanových břidlicích. Většina alkalických amfibolů je pak vázána na speciální typy alkalických hornin. "Čedičové" amfiboly se nejčastěji vyskytují v intermediálních a kyselých vulkanických horninách a jejich pyroklastikách. Objevují se i v bazických plutonických i vulkanických horninách (theralit, tefrit, bazanit) a nezřídka se vyskytují v Na bohatých magmatických horninách (nefelinické syenity). | |
1A. Typické modrofialové odstíny alkalického amfibolu (glaukofanu) v příčných řezech s typickou štěpností, chlorit; glaukofanová břidlice, PPL. | 1B. Alkalický amfibol (glaukofan) v příčných řezech s typickou štěpností, chlorit; glaukofanová břidlice, XPL. |
2A. Automorfní vyrostlice "čedičového" amfibolu s typickými hnědými barvami a prizmatickou štěpností; andezit, PPL. | 2B. Automorfní vyrostlice "čedičového" amfibolu se středním dvojlomem a prizmatickou štěpností; andezit, XPL. |
3A. Automorfní vyrostlice "čedičového" amfibolu s výraznou zonální stavbou; andezit, PPL. | 3B. Automorfní vyrostlice "čedičového" amfibolu s výraznou zonální stavbou; andezit, XPL. |
4A. Vyrostlice "čedičového" amfibolu a drobná zelená zrnka "obecného" amfibolu, plagioklas; těšínit, PPL. | 4B. Vyrostlice "čedičového" amfibolu a drobná zrnka "obecného" amfibolu, plagioklas; těšínit, XPL. |
5A. Vyrostlice "čedičového" amfibolu s pleochroismem ve světle hnědých odstínech; andezit, PPL. | 5B. Zdvojčatění vyrostlice "čedičového" amfibolu je viditelné pouze v XPL; andezit, XPL. |
6A. Automorfní a zdvojčatělé zrno amfibolu; andezit, PPL. | 6B. Automorfní a zdvojčatělé zrno amfibolu; andezit, XPL. |