hlavní stránka | obsah | učebnice | mapa webu | o autorech | rejstřík |
Symetrie monoklinická, v řadě tremolitu je
úhel
zhášení g/c
= 10°- 15°, v příčných řezech je zhášení symetrické. Úhel
zhášení hastingsitu je g/c
= 14°- 20°, tschermakit má g/c
= 15°- 22°.
Obrázek vpravo znázorňuje úhly zhášení vybraných amfibolů (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997). |
|
Štěpnost je dokonalá
podle (110), někdy odlučnost (001). Typická je v příčném řezu, kdy
štěpné trhliny svírají úhel 124°.
Obrázek vpravo znázorňuje typickou amfibolovou štěpnost v příčném řezu (kolmo na vertikálu), podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997. |
|
Ca-amfiboly se velmi často v
optické praxi shrnují pod souborné označení "obecné
amfiboly". Jedná se o členy ze skupiny amfibolů, které bývají
nejčastěji zastoupeny v běžných horninách. Jsou to zejména řada
tremolitu, Mg-amfibolu, tschermakitu, pargasitu a hastingsitu.
Amfiboly řady tremolit - ferroaktinolit tvoří sloupcovité krystaly, paralelně vláknité agregáty nebo azbestové agregáty. Tremolit je zpravidla bezbarvý, aktinolit má se zvyšujícím se podílem Fe až intenzivně zelenou barvu. Slabý až střední pleochroismus má podle a světle žlutozelenou, podle b světle zelenožlutou a podle g světle modrozelenou barvu. Amfiboly typu tschermakitu a hastingsitu tvoří ve
vulkanických horninách automorfní krystaly, v plutonických nebo
metamorfovaných horninách většinou hypautomorfní nebo xenomorfní
zrna nebo vláknité agregáty. Barva je zpravidla zelená, velmi výrazný je pleochroismus: a
- světle žlutozelená nebo světle modrá, b
- zelenavá až olivově zelená, g
- olivově zelená až modrozelená. Příčné řezy bývají ve tvaru
protaženého šestiúhelníku s typickou štěpností. Kolem inkluzí
radioaktivních minerálů jsou časté pleochroické dvůrky. |
|
Rovina
optických os "obecných amfibolů" odpovídá (010), b
= y, Chm-, Chz+. Úhel optických os kolísá podle obsahu Fe+2:
u tremolitu je 2V(a)
= 85°, u aktinolitu je 2V(a)
= 80°, hastingsit má 2V(a)
= 34°-90° a tschermakit má 2V(a)
= 65°-90°. Obrázek vpravo znázorňuje rozložení optických směrů a orientaci optických os, vlevo hastingsit, vpravo tschermakit (podle Pichler a Schmitt-Riegref, 1997). |
|
Indexy lomu se zvyšují s obsahem Fe (tremolit; aktinolit): n(a) = 1,599 - 1,615; 1,668 n(b) = 1,613 - 1,626; 1,685 n(g) = 1,625 - 1,637; 1,702 |
Indexy lomu kolísají podle obsahu Fe
(hastingsit; tschermakit): |
Dvojlom je závislý na chemickém složení
(tremolit; aktinolit): |
Dvojlom kolísá podle chemického složení
(hastingsit; tschermakit): D = 0,015 - 0,025; 0,018 |
Dvojčatění je běžné podle (100), vzácnější je polysyntetické dvojčatění podle (001). | |
Tremolit se může podél štěpnosti
měnit na mastek, aktinolit se vzácně mění na minerály serpentinové
skupiny. V metamorfovaných horninách se při změně metamorfního
stupně mění na jiné amfiboly. Amfiboly hastingsitové a tschermakitové řady jsou ve vulkanických horninách často alterovány formou oxidace Fe ve struktuře, kdy vznikají „hnědé“ amfiboly. V plutonických horninách může docházet k nahrazování biotitem. V nízce metamorfovaných horninách při retrográdní metamorfóze dochází k přeměně na aktinolit a dále pak na chlorit a antigorit. Zvětráváním zelených amfibolů vzniká směs karbonátů, limonitu a křemene. |
|
Kolem inkluzí minerálů s obsahem radioaktivních prvků jsou časté pleochroické dvůrky. | |
Tremolit se vyskytuje v metamorfovaných dolomitických vápencích, aktinolit je typický minerál facie zelených břidlic, může se vyskytovat i jako retrográdní minerál v modrých břidlicích. Aktinolit se vyskytuje i v gabrech a bazaltech. Častou asociací tremolitu je kalcit, mastek a antigorit, u aktinolitu je to chlorit, epidot, křemen. Zelené amfiboly typu tschermakitu, pargasitu nebo hastingsitu jsou běžné v hlubinných vyvřelinách (granodiority, tonality a gabra), běžné jsou v metamorfovaných horninách amfibolitové facie. Častou asociací je plagioklas, mikroklin, biotit a křemen. |
|
1A. Nehomogenní slupečky aktinolitického amfibolu s výrazným pleochroismem, chlorit; zelená břidlice, PPL. | 1B. Nehomogenní slupečky aktinolitického amfibolu se středním dvojlomem, chlorit; zelená břidlice, XPL. |
2A. Výrazný pleochroismus jehlicovitého amfibolu (ferroaktinolit), karbonát; alpská parageneze, PPL. | 2B. Výrazný pleochroismus jehlicovitého amfibolu (ferroaktinolit), karbonát; alpská parageneze, PPL. |
2C. Střední dvojlom jehlicovitého amfibolu (ferrotremolit), karbonát; alpská parageneze, XPL. | 3A. Tmavě zelená barva ve směru vertikály amfibolu (směr g), apatit; rula, PPL. |
3B. Tmavě zelená barva ve směru kolmo na vertikálu amfibolu (směr a nebo b), apatit; rula, PPL. | 3C. Interferenční barvy amfibolu odpovídají střednímu dvojlomu, inkluze apatitu; rula, XPL. |
4A. Typické zelené barvy a prizmatická štěpnost v příčném řezu amfibolu, inkluze rutilu; amfibolit, PPL. | 4B. Střední dvojlom a prizmatická štěpnost v příčném řezu amfibolu, inkluze rutilu; amfibolit, XPL. |
5A. Výrazně zonální krystal amfibolu, plagioklas, křemen; granodiorit, PPL. | 5B. Výrazně zonální krystal amfibolu, plagioklas, křemen; granodiorit, XPL. |
6A. Podélné i příčné řezy zrny amfibolu, automorfní zrno v příčném řezu se štěpnými trhlinami svírajícími úhel 124°; amfibolit, PPL. | 6B. Podélné i příčné řezy zrny amfibolu, automorfní zrno v příčném řezu se štěpnými trhlinami svírajícími úhel 124°; amfibolit, XPL. |
7A. Světle zelené zrno amfibolu s pleochroickým dvůrkem kolem apatitu, biotit, zirkon; křemenný syenit, PPL. | 7B. Zrno amfibolu se středním dvojlomem a dvojčatěním ve formě lamel, biotit, zirkon; křemenný syenit, XPL. |
8A. Zelený amfibol a bezbarvé zrno pyroxenu se štěpností v příčném řezu; amfibolit, PPL. | 8B. Amfibol se středním dvojlomem a zrno pyroxenu v příčném řezu s nízkým dvojlomem; amfibolit, XPL. |
9A. Téměř bezbarvý sloupeček amfibolu tremolitového typu, chlorit; zelená břidlice, PPL. | 9B. Střední dvojlom sloupečeku amfibolu tremolitového typu, chlorit; zelená břidlice, XPL. |
10A. Zdvojčatělé zrno obecného amfibolu, chlorit; rula, PPL. | 10B. Zdvojčatělé zrno obecného amfibolu, chlorit; rula, XPL. |