Obrázek vpravo znázorňuje typickou amfibolovou štěpnost v příčném řezu (kolmo na vertikálu), podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997.
Rombické amfiboly jsou nejčastěji
reprezentovány řadou antofylit - ferroantofylit. Tvoří automorfně
omezené, protáhlé krystaly nebo vláknité agregáty. Jsou zpravidla
bezbarvé, s přibývajícím obsahem Fe bývají světle žluté až světle
zelené se zřetelným pleochroismem.
Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů a roviny optických os antophylitu. Vlevo řez kolmý k z, vpravo řez podle (010) (podle Hejtman a Konta, 1959).
Hodnoty indexů lomu stoupají s
obsahem Fe:
n(a)
= 1,605 - 1,654
n(b)
= 1,620 - 1,672
n(g)
= 1,642 - 1,690
Hodnota závisí na množství Fe ve struktuře.
Jako horninotvorné minerály nemají
rombické amfiboly zvláštní význam, nejčastěji se objevují jako
sekundární produkt přeměn v ultrabazických horninách, nebo jako
součást reakčních zón při styku s magmatity. V metamorfovaných
horninách se mohou objevit v amfibolitech, amfibolických
rohovcích, cordieritových rulách, hadcích a skarnech. Ve vyvřelých
horninách jsou vzácné, především jako sekundární produkt, např.
kelyfitické obruby olivínu. Často bývají v asociaci s
aktinolitem.
