Plagioklasy - optické vlastnosti

hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík
Symetrie triklinická, úhly zhášení se odvozují od chemického složení v řadě albit - anortit.
Štěpnost je dokonalá podle (001) a dobrá podle (010).

Plagioklasy tvoří automorfní vyrostlice nebo xenomorfní zrna. Jsou bezbarvé, zpravidla zakalené produkty přeměn. Charakteristickým znakem plagioklasů ve zkřížených nikolech je polysyntetické lamelování podle albitového nebo periklinového zákona. Albitové lamely jsou rovnoběžné se štěpností podle (010) a v řezu (100) lze sledovat štěpnost (001). V řezech (100) mají albitové lamely Chz-, zatímco periklinové mají v tomto řezu Chz+. Časté jsou různé uzavřeniny. Běžná je u plagioklasů zonální stavba, kterou můžeme rozdělit do tří typů:
Ø normální zonace – podíl anortitové komponenty od jádra k okrajům klesá, což je běžné při krystalizaci z taveniny nebo v metamorfitech.
Ø oscilační zonace – podíl anortitové komponenty v průřezu zrna je kolísavý. Vzniká při změnách tlaku vody v krystalizující tavenině vulkanických hornin.
Ø inverzní zonace – podíl anortitové komponenty stoupá směrem k okraji zrna jako výsledek progresivní metamorfózy.
Rovina optických os albitu je přibližně rovnoběžná s (001) a směrem k anortitu se zvolna stáčí do polohy jen velmi přibližně rovnoběžné s plochou (100). Optický charakter členů plagioklasové řady a jejich úhel 2V závisí nejen na složení, ale i na teplotě krystalizace. Úhly 2V(a) kolísají od 50° do 90°, úhly 2V(g) 75°-90°. V plutonických horninách mají Chm+ členy s 0- 17 a 32 – 70% albitové složky, ostatní vykazují Chm-. Ve vulkanických horninách mají Chm+ členy s 38 – 75% albitové složky, ostatní jsou Chm-.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů a roviny optických os od albitu (vlevo nahoře) po anortit (vpravo dole), podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997.

 

Hodnoty indexů lomu závisí na složení plagioklasu – s přibývající anortitovou komponentou rostou (albit; anortit):
n(a) = 1,528 – 1,533; 1,572 - 1,576
n(b) = 1,532 – 1,537; 1,579 - 1,583
n(g) = 1,538 – 1,542; 1,583 - 1,588

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci závislost indexů světelného lomu a dvojlomu na složení plagioklasů (podle Hejtman a Konta, 1959).

 
Hodnoty dvojlomu v závislosti na složení kolísají (albit; anortit):
D = 0,009 - 0,010; 0,011 - 0,012
Typické polysyntetické dvojčatění je nejčastější podle albitového a periklinového zákona, mohou se ale uplatnit i jiné zákony známé pro živce a to i více typů na jednom zrnu.
Albitový zákon s dvojčatnou osou kolmou na dvojčatnou rovinu (010).
Periklinový zákon s dvojčatnou osou [010] a dvojčatnou rovinou (h01).

Plagioklasy jsou poměrně málo stabilní minerály a podléhají řadě přeměn:
a) sericitizace je přeměna na jemné šupinkatý muskovit a začíná zakalením zrna
b) při albitizaci bazických vulkanitů jsou anortitové živce nahrazeny albitem a kalcitem (spilitizace)
c) při retrográdní metamorfóze jsou bazické plagioklasy nahrazovány směsí minerálů zoisit – epidotové skupiny, albitem, aktinolitem a sericitem (saussuritizace)
d) hydrotermálními alteracemi může vznikat agregát albitu, kalcitu, chloritu, sericitu a křemene (propylitizace)
e) může docházet k přeměně na zeolity
f) kaolinizace
V magmatických horninách stoupá bazicita plagioklasů s bazicitou hornin (ryolit, granit, diorit, andezit, gabro, basalt). Ve vulkanických horninách jsou časté vyrostlice plagioklasů se zonální stavbou. Pro metamorfované horniny jsou charakteristické hlavně kyselé plagioklasy, v nízce metamorfovaných horninách hlavně albit a oligoklas, ve facii zelených břidlic albit. Ve středně až silně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity) je běžný oligoklas a andezin. V sedimentech je albit přítomen např. v arkózách.
1A. Částečně sericitizované zrno plagioklasu, přeměněná část je silně zakalená; rula, PPL. 1B. Částečně sericitizované zrno plagioklasu, produkty přeměn mají střední dvojlom, ve zbytku zrna je zřetelné dvojčatění; rula, XPL.
2A. Zcela čiré zrno plagioklasu (bytownit), pyroxen; gabro, PPL. 2B. Polysynteticky zdvojčatělé zrno plagioklasu, pyroxen; gabro, XPL.
3. Zonální stavba plagioklasového zrna; granit, XPL. 4. Zonální stavba plagioklasového zrna, K-živec; granit, XPL.
5. Polysynteticky zdvojčatělá zrna plagioklasů; rula, XPL. 6. Polysynteticky zdvojčatělé zrno plagioklasu; syenit, XPL.
7. Plagioklas s dobře viditelnou štěpností a bez polysyntetického dvojčatění; syenit, XPL. 8. Myrmekyt je prorůstání křemene plagioklasem na hranici plagioklasu a K-živece; rula, XPL.

zpět na seznam horninotvorných minerlů