Alkalické pyroxeny - optické vlastnosti

hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík
Symetrie monoklinická, zhášení přímé v řezech pásma (100):(001), jinak šikmé. Zhášení augitu  g/z = 32°-55°, egirin má a/z = 2°- 6° a úhel zhášení jadeitu g/z = 32°-55°. 
Štěpnost dobrá, je typická podle prizmatu (110).

Pro augit jsou charakteristické automorfní průřezy často osmiúhelníkového tvaru s typickou pyroxenovou štěpností, v metamorfovaných horninách bývá xenomorfní. Barva augitu je spojena s chemickým složením, může být světle šedozelený nebo jasně šedozelený nebo hnědý, velmi často bývají krystaly vyvinuté zonálně s Fe bohatším okrajem. Často vykazuje pleochroismus - a světle zelený, b červenohnědý, g světle zelený. Titanový augit bývá hnědopurpurový nebo červenopurpurový, zpravidla v závislosti na obsahu Ti a vykazuje zpravidla výrazný pleochroismu, podle a světle hnědožlutý, b hnědo - červenopurpurový, g hnědožlutý až fialovohnědý. Egirinický augit bývá zpravidla v odstínech zelené, výrazně pleochroický.  

Egirin tvoří obvykle jehlicovité krystaly, často skupinově uspořádané průřezy, vyskytuje se i  v xenomorfních zrnech. Barva je zpravidla v zelených odstínech, má výrazný pleochroismus a olivově zelená, b světle zelená, g světle zelená až hnědožlutá.

Jadeit tvoří automorfní i xenomorfní zrna, je zpravidla bezbarvý, může být slabě nazelenalý. Při tlakovém postižení může undulózně zhášet.
Rovina optických os augitu je v rovině (010), b odpovídá y. Chm +, úhel 2V(g) = 25°- 61° (augit), 42°- 65°(titanový augit).

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů a roviny optických os v titanovém augitu, vpravo je typická "přesýpátková" mikrostruktura (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).

 
Rovina optických os egirinu je (010), Chm-, Chz-, 2V(a) kolem 60°.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů a roviny optických os v egirinu (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).

 
Rovina optických os jadeitu odpovídá (010), b = y, 2V(g) = 64°- 86°, Chm+.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů a roviny optických os v jadeitu (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).

 

S rostoucím obsahem Fe vzrůstají i hodnoty indexů lomu augitu (augit; titanový augit):
n(a) = 1,680 - 1,703; 1,695 - 1,741
n(b) = 1,684 - 1,711; 1,700 - 1,746
n(g) = 1,706 - 1,729; 1,728 - 1,762

Indexy lomu egirínu jsou závislé na chemickém složení:
n(a) = 1,720 - 1,778
n(b) = 1,740 - 1,819
n(g) = 1,757 - 1,839

V závislosti na složení jsou indexy lomu jadeitu:
n(a) = 1,654 - 1,673
n(b) = 1,659 - 1,679
n(g) = 1,667 - 1,693

Podle obsahu Fe kolísá dvojlomu augitu:
D = 0,026 - 0,033

Dvojlom egirinu v závislosti na složení:
D = 0,037 - 0,061

Podle složení je dvojlom jadeitu:
D = 0,013 - 0,020
Častější jsou dvojčata augitu, prorostlice a polysyntetické dvojčatění podle (100), (001) a (101).
U augitu dochází často ještě během magmatické krystalizace k přeměně na aktinolit (uralitizace). Podobný proces probíhá při nízkých stupních metamorfózy a kontaktní metamorfóze. V magmatických horninách dochází k chloritizaci augitu a také k přeměně na caledonit. Při nízkých stupních metamorfózy je typická chloritizace spolu se vznikem mastku a epidotu. Jiným typem zvětráváním přechází na směs karbonátů, hematitu a křemene.

Jadeit se může měnit se na albit, při retrográdní metamorfóze vzniká aktinolit. 
Pro alkalické pyroxeny je charakteristická stavba zrn typu "přesýpátkové struktury".

Augit bývá zastoupen v alkalicko - vápenatých a tholeitických bazických magmatitech (skupina gabra, bazalty), ve vysoce metamorfovaných horninách je augit častější než diopsid. Titanový augit je typický pro Ti bohaté horniny (např. alkalické bazalty, tefrity, bazanity nebo nefelinity). Často tvoří asociaci s plagioklasy, amfibolem a diopsidem nebo olivínem, plagioklasem a nefelinem.

Egirin je typický pro horniny alkalické řady (např. nefelinické syenity). Asociaci tvoří obvykla s foidy.

Jadeit je typický vysokotlaký a středněteplotní minerál facie glaukofanových břidlic. Asociaci tvoří s glaukofanem, epidotem a albitem.
1A. Zonální, automorfně omezené zrno augitu; bazalt, PPL.  1B. Zonální, automorfně omezené zrno augitu; bazalt, XPL.
2A. Světle hnědé zrno augitu, plagioklas; esexit, PPL. 2B. Dvojlom augitu se slabou oscilační zonalitou, plagioklas; esexit, XPL.
3A. Světle hnědý, zonální augit; olivinický augitit, PPL. 3B. "Přesýpátková" mikrostruktura augitu; olivinický augitit, XPL.
4A. Automorfní, zonální, světle hnědé zrno augitu; olivinický augitit, PPL. 4B. Automorfní, zonální, augitu s dvojčatnou lamelou; olivinický augitit, XPL.

zpět na seznam horninotvorných minerálů