Rutil - optické vlastnosti

hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík
Symetrie tetragonální, rovnoběžné zhášení.
Štěpnost podle (110) není zpravidla viditelná.
Nejčastěji tvoří sloupcovitá často zaoblená zrna, barva bývá žlutá nebo žlutohnědá. Nápadný je velmi vysoký reliéf a tmavým lemem na okraji zrna. Vyskytuje se i ve formě tenkých jehliček (sagenitu), které bývají často uzavírány v biotitu a svírají vzájemně úhel 60°.
Ve směru optické osy leží index w. Chm+, Chz+.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů v rutilu (dvě různé spojky), podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997.

 
Indexy lomu:
Øn(e) = 2,605 – 2,621
Øn(w) = 2,899 – 2,908
D = 0,287 - 0,294
Interferenční barvy se často shodují s barvou minerálu v jednom nikolu.
Dvojčatí podle (011).
Je stabilním minerálem, objevuje se jako produkt přeměny ilmenitu.
Rutil se vyskytuje jako častá akcesorie např. ve vyvřelých horninách, běžný je i v amfibolitech, eklogitech nebo rulách. Pro svoji odolnost se dostává do těžkého podílu sedimentů.
1A. Tmavě hnědočerné zrno rutilu; eklogit, PPL. 1B. Interferenční barva rutilu je ovlivněna vlastní barvou v PPL; eklogit, XPL.
2A. Tmavé jehlice sagenitu uzavřené v biotitu a svírající úhel 60°; mineta, PPL. 2B. Jehlice sagenitu uzavřené v biotitu a svírající úhel 60°; mineta, XPL.

3. Drobná zrnka rutilu tvoří inkluze v granátu, biotit, sillimanit; granulit, PPL.

  

zpět na seznam horninotvorných minerálů