Turmalín - optické vlastnosti


hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík

Symetrie trigonální, zhášení rovnoběžné.
Štěpnost nemá, častá je nepravidelná odlučnost kolmo k protažení sloupců.

Tvoří obvykle krátce i dlouze sloupcovité průřezy, může být jehlicovitý, radiálně paprsčitý, příčné průřezy jsou zpravidla ditrigonální. Barva je velmi rozmanitá od světle okrové přes světle zelenou a modrou až po velmi syté odstíny zelené, modré nebo hnědé. Nápadným znakem je velmi silný pleochroismus, kdy absorpce ve směru řádného paprsku je větší (w>>e). Vzhledem k optickému charakteru vykazuje ve směru kolmém na osu z tmavší a rovnoběžně s ní světlejší odstíny. Zcela běžná je zonální stavba, někdy i velmi komplikovaná. Některé Li-turmalíny pleochroismus nejeví a jsou bezbarvé. 

Ve směru vertikály je index w. Chm-, Chz-.

Obrázek vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů v turmalínu (podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).

 

Indexy lomu (skoryl): 
n(w) = 1,633 – 1,640
n(e) = 1,660 – 1,672
V křemeni a živcích má pozitivní reliéf.
Dvojlom:
D = 0,027 – 0,032

Střední dvojlom, obvykle vykazuje interferenční barvy 2. řádu.
Zpravidla je stabilním minerálem.
Turmalín je velmi variabilní ve svém složení a tomu odpovídají i optické vlastnosti. Nejběžnějším typem je skoryl. Výjimečně jsou turmalíny anomálně dvojosé, vykazují pak malý úhel 2V.
Nejběžnějším horninotvorným turmalínem je skoryl. Ten je hojnou akcesorií kyselých granitů, běžný je v pegmatitech. Může tvořit i monominerální horninu - turmalínovec. Je součástí i některých metamorfitů - především rul a svorů. V sedimentech bývá detritický, v některých vápencích a pískovcích může být autigenní. Li-turmalíny (elbaity) jsou zpravidla vázány na speciální Li-pegmatity. Běžnou asociaci tvoří skoryl s křemenem, živci a muskovitem, elbaity zpravidla s křemenem, lepidolitem a topazem.
1A. Zrno turmalínu ve směru vertikály vykazuje světlé odstíny barev; rula, PPL. 1B. Zrno turmalínu ve směru kolmém na vertikálu vykazuje tmavé odstíny barev; rula, PPL.
1C. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45° od polohy vyhasínání; rula, XPL. 2A. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45° od polohy vyhasínání; rula, XPL.
2B. Nepravidelně omezené zrno turmalínu, podle tmavších barev lze poznat směr kolmý k optické ose; rula, PPL. 2C. Nepravidelně omezené zrno turmalínu, podle světlejších barev lze poznat směr paralelní s optickou osou; rula, PPL.
 
3A. Příčné průřezy turmalínem jsou bez pleochroismu - stále tmavě zbarvené, chlorit; PPL. 3B. Příčné průřezy turmalínem jsou kolmé k optické ose , tj. izotropní, chlorit; XPL.
 
4A. Sloupcovitý krystal elbaitu - je bezbarvý a bez pleochroismu, má vystupující reliéf; Li-pegmatit, PPL. 4B. Sloupcovitý krystal elbaitu vykazuje střední dvojlom; Li-pegmatit, XPL.
5A. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu, pegmatit, PPL. 5B. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu, pegmatit, XPL.

zpět na seznam horninotvorných minerálů