| hlavní stránka | obsah | učebnice | mapa webu | o autorech | rejstřík |
Fyzikální vlastnosti minerálů jsou přímým důsledkem jejich chemického složení a krystalové struktury. Část fyzikálních vlastností můžeme určit pouhým okem nebo velmi jednoduchými metodami a zkouškami. Takové vlastnosti jsou velmi důležité při poznávání minerálů v terénu nebo při předběžném určování v laboratoři. Některé fyzikální vlastnosti minerálů lze stanovit pomocí složitějších zkoušek nebo je zapotřebí speciálních přístrojů. Takové vlastnosti se určují ve specializovaných laboratořích.
Minerály se v přírodě vyskytují ve formě jednotlivých krystalů nebo krystalových agregátů. S krystaly minerálů se setkáváme mnohem vzácněji a charakterizujeme je pomocí krystalového habitu a typu. Podrobněji pojednává o krystalech kapitola 2.2.
Na základě dokonalosti omezení krystalového tělesa minerálu rozlišujeme krystaly (obrázek 41-1):
automorfní (idiomorfní) se všemi krystalovými plochami dokonale vyvinutými
hypautomorfní (hypidiomorfní) s částečně vyvinutými krystalovými plochami
xenomorfní (allotriomorfní) nepravidelné omezení bez vyvinutých krystalových ploch.
Nejčastější formou výskytu minerálů jsou krystalické agregáty. Jedná se o náhodné srůsty velkého množství xenomorfně omezených krystalů, které obvykle beze zbytku vyplňují prostor. Označování a popis agregátů nejsou zcela jednoznačné, používají se nejrůznější názvy a typy charakteristik. Mezi nejčastěji používané pojmy patří následující:
agregáty zrnité – označení hrubě, středně a jemně zrnitý závisí na velikosti jednotlivých krystalových zrn v agregátu (obrázek 41-2)
agregáty celistvé (masivní) – jednotlivá zrna (krystalky) nejsou viditelná pouhým okem (obrázek 41-3)
agregáty stébelnaté – zpravidla soubor sloupcovitých jedinců (obrázek 41-4)
agregáty jehlicovité nebo vláknité – jsou tvořena tenkými jehličkami nebo vlákny minerálu, např. azbesty (obrázek 41-5)
agregáty radiálně paprsčité – vlákna mají koncentrickou stavbu (obrázek 41-6)
agregáty ledvinité – masa agregátu má tvar připomínající povrch ledviny (obrázek 41-7)
agregáty sferolitické – kulovité agregáty radiálně paprsčitou stavbou
agregáty oolitické – složené z drobných kuliček (obrázek 41-8)
agregáty lupenité – typické především pro fylosilikáty (obrázek 41-9)
agregáty snopkovité
agregáty krápníkovité – mají tvar drobných krápníčků
agregáty dendritické – větvený agregát připomínající rostlinnou fosilii (obrázek 41-10)
agregáty drátkovité nebo plíškovité – jsou typické především pro ryzí kovy (obrázek 41-11)
a další.
Pro určování minerálů mají velký význam některé další znaky, spojené s vývinem krystalů nebo jejich agregátů. Mezi důležité patří morfologie krystalových ploch. Pro některé minerály, resp. pro jejich krystalové plochy, je charakteristická skulptace nebo rýhování. Příkladem může být vodorovné rýhování na prizmatických plochách křemene (obrázek 41-12), podélné rýhování na plochách vertikálního pásma turmalínu (obrázek 41-13) nebo typická skulptace na plíšcích zlata. Pro určování může být významný typický tvar dvojčatění, tedy srostlic nebo prorostlic, např. křížové srostlice staurolitu (obrázek 41-14) nebo karlovarské dvojčatění K-živce (obrázek 41-15).