7.10  Sorosilikáty


hlavní stránka obsah učebnice mapa webu o autorech rejstřík

7.10.1  Skupina epidotu

7.10.1.1  Klinozoisit

7.10.1.2  Epidot

7.10.1.3  Allanit

7.10.1.4  Zoisit

7.10.1.5  Vesuvian

7.10.2  Skupina hemimorfitu

7.10.2.1  Hemimorfit

7.10.2.2  Bertrandit

7.10.3  Skupina melilitu

7.10.3.1  Akermanit

7.10.3.2  Gehlenit


Ve struktuře sorosilikátů jsou tetraedry SiO4 spojovány přes vrcholový kyslík do malých skupin, které jsou v prostoru od sebe odděleny koordinačními polyedry jiných kationtů. Typickou aniontovou skupinou sorosilikátů je útvar Si2O7-6. Jiné typy skupin, např. Si3O10-8 nebo Si5O16-12 jsou velmi vzácné. Do této skupiny řadíme i smíšené struktury (kombinace neso- a sorosilikátů), ve kterých se vyskytují jednoduché tetraedry SiO4 spolu se skupinami Si2O7. Ve strukturách sorosilikátů se velmi často objevují další anionty, zejména fluor a hydroxylová skupina.

7.10.1  Skupina epidotu

Do skupiny patří minerály, které svojí strukturou stojí na hranici mezi nesosilikáty a sorosilikáty. Struktura (obrázek 710-1) je složena ze dvou typů hranově sdílených oktaedrických řetězců paralelních s osou b. Propojení oktaedrů typu M2 je přímé, M1 oktaedry jsou propojeny do klikatě běžícího řetězce se střídavě připojenými M3 oktaedry. Pozice M1 a M2 jsou pravidelně oktaedrické a jsou obsazovány atomy Al s možnou substitucí Fe3+. Pozice M3 jsou silně deformované oktaedry, do kterých vstupují především Fe a Mn. Jednotlivé řetězce M-oktaedrů jsou propojeny skupinami SiO4 a Si2O7 tak, že vzniknou poměrně velké dutiny pro polyedry typu A. Strukturní pozice typu A1 a A2 mají zpravidla 7- nebo 8-četnou koordinaci a jsou obsazovány především Ca nebo REE (allanit). Tetraedrické pozice jsou téměř výhradně obsazeny Si. Úhel Si – O – Si ve skupině Si2O7 se pohybuje mezi 145° - 160° v závislosti na konfiguraci obsazení oktaedrických pozic. Výsledný strukturní vzorec minerálů skupiny epidotu se zpravidla uvádí jako A2M3O(OH)(SiO4)(Si2O7).

Z běžných minerálů řadíme do této skupiny klinozoisit, epidot, allanit a zoisit, navíc je přiřazen vesuvián, který má v systému vlastni skupinu.

7.10.1.1  Klinozoisit

Teoretické složená vyjadřuje vzorec Ca2Al3O(OH)(SiO4)(Si2O7), běžná je izomorfní příměs Mn, Fe, Sr nebo Ti. Hliník v oktaedrické koordinaci může být nahrazován železem a klinozoisit tak zvolna přechází v epidot. Hranice není přesně definována, koncový Fe člen řady klinozoisit – epidot se označuje jako pistacit, v přírodě se však nevyskytuje.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Struktura je popsána výše, oktaedrické pozice jsou obsazovány převážně atomy hliníku. Mřížkové parametry: a = 8,98; b = 5,64; c = 10,22; b = 115,4°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-2.

Krystaly jsou dlouze sloupcovité (prakticky shodné s epidotem). Agregáty jsou zrnité nebo stébelnaté.

Fyzikální vlastnosti: T = 7; H = 3,3 – 3,4. Barva klinozoisitu je šedá, šedozelená nebo žlutozelená, může být i bezbarvý. Lesk je skelný a štěpnost dokonalá podle (001). Pro identifikaci jsou důležité optické vlastnosti klinozoisitu.

Klinozoisti může vznikat při druhotných přeměnách v bazických horninách, bývá přítomen v některých pegmatitech. Pěkné krystaly vytváří na žilách alpské parageneze (Markovice, Vlastějovice). Může doprovázet epidot v regionálně metamorfovaných zelených břidlicích nebo amfibolitech.

7.10.1.2  Epidot

Chemické složení epidotu se udává vzorcem Ca2(Fe3+, Al)Al2O(OH)(SiO4)(Si2O7), kdy obsah Fe2O3 je až kolem 30 hm. %. Izomorfně může vstupovat i Mn, Mg, Ti, Cr, Fe+2 a REE. Epidot je vlastně směsným krystalem klinozoisitu a teoretického pistacitu, ve kterém mírně převládá klinozoisitová složka.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Struktura je popsána výše, oktaedrické pozice jsou obsazovány atomy hliníku a železa. Mřížkové parametry: a = 8,98; b = 5,64; c = 10,22; b = 115,4°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-3.

Tvoří krátce i dlouze sloupcovité krystaly protažené podle osy b (obrázek 710-4), časté jsou hojnoploché krystaly s rýhováním krystalových ploch ve směru protažení (obrázek 710-5). Dvojčatně srůstá podle (100). Agregáty jsou celistvé nebo zrnité, někdy stébelnaté nebo jehlicovité (obrázek 710-6).

Fyzikální vlastnosti: T = 7; H = 3,3 – 3,6. Barva je žlutozelená, zelená nebo temně zelená (obrázek 710-7) v závislosti na obsahu Fe ve struktuře. Lesk je skelný, vryp bílý, štěpnost dokonalá podle (001). Pro určení jsou důležité optické vlastnosti epidotu.

Jako akcesorický minerál vzniká při druhotných přeměnách v bazických horninách (diority, gabra), žíly epidotu a projevy epidotizace granitoidních hornin jsou příznačné pro brněnský masiv (Blansko obrázek 710-8, Bílovice, Brno – Královo Pole, Želešice). Je typickým horninotvorným minerálem středních stupňů metamorfózy ve facii zelených břidlic, kde se významně podílí na stavbě zelených a epidotových břidlic. Drúzy krystalů epidotu jsou typické v alpské paragenezi na puklinách amfibolitů (Sobotín u Šumperka, Markovice u Čáslavi, Vysoké Taury). Krystalované ukázky epidotu (v paragenezi s grosularem, vesuvianem, wollastonitem a diopsidem) jsou běžné také na kontaktech granitoidů s mramory – v taktitech (Žulová, Vápenná). Zrna a agregáty najdeme v erlánech (Bludov u Šumperka, obrázek 710-9).

7.10.1.3  Allanit

Složení se vyjadřuje nejčastěji vzorcem (Ca, REE)2FeAl2O(OH)(SiO4)(Si2O7), přičemž prvky vzácných zemin jsou zastoupeny zejména Ca, La, Nd v různém poměru a dále bývají izomorfně přimíšeny U, Th, Y nebo Mg. Starší označení je orthit.

Symetrie monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Ve struktuře se prvky vzácných zemin zastupují v koordinačních polyedrech typu A spolu s vápníkem (obrázek 710-10). Je-li přítomno větší množství U nebo Th, bývá metamiktně přeměněný. Mřížkové parametry: a = 8,932; b = 5,77; c = 10,158; b = 114,69°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-11.

Krystaly jsou vzácné – sloupcovité nebo tabulkovité. Nejčastěji tvoří jednotlivé zrna (obrázek 710-12) nebo zrnité a stébelnaté agregáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 5,5 – 6; H = 3,9 – 4. Barva allanitu je tmavě hnědá nebo černá (obrázek 710-12), lesk je smolný. Štěpnost je málo výrazná. Pokud je metamiktně přeměněný, mění se i jeho fyzikální vlastnosti. Pro určení allanitu bývají důležité jeho optické vlastnosti.

Allanit je akcesorickým minerálem některých granitoidních hornin (žulovský masiv, brněnský masiv) a pegmatitů (Černá Voda, Žulová, Domanínek u Bystříce nad Pernštejnem). Vyskytuje se i v regionálně metamorfovaných horninách – rulách a amfibolitech. Lokálně může přecházet do náplavů.

7.10.1.4  Zoisit

Chemicky je totožný s klinozoisitem Ca2Al3O(OH)(SiO4)(Si2O7), obsahuje izomorfní příměsi Mn (odrůda thulit), V (odrůda tanzanit), Fe nebo Mg.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Strukturu (obrázek 710-13) si můžeme představit jako dvojčatění struktury klinozoisitu podle (100). Mřížkové parametry: a = 16,15; b = 5,581; c= 10,06; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-14.

Sloupcovité krystaly (obrázek 710-15) protažené podle osy b mají často rýhované plochy. Agregáty jsou zrnité, celistvé, vláknité nebo stébelnaté.

Fyzikální vlastnosti: T = 6 – 7; H = 3,2 – 3,4. Barva je šedá, hnědošedá nebo nazelenalá, odrůda thulit je růžová, odrůda tanzanit modrá (obrázek 710-16). Vryp je bezbarvý, lesk je skelný, štěpnost je dokonalá podle (100). Lze ho bezpečně určovat pomocí optických vlastností.

Zoisit je významným druhotným minerálem, který vzniká při saussuritizaci plagioklasů v bazických magmatických horninách (gabra Ronov, Moravany, Špičák u Deštného). V hydrotermální fázi vzniká v některých pegmatitech, objevuje se v kontaktně metamorfovaných vápenato-silikátových horninách. Pěkné krystaly nebo větší agregáty jsou na žilách alpské parageneze (Markovice).

7.10.1.5  Vesuvian

Jeho chemické složení vyjadřuje komplikovaný krystalochemický vzorec Ca10(Mg, Fe)3Al4(SiO4)5(Si2O7)2(OH)4. Vápník je často izomorfně zastupován Na, K a Mg, v dalších strukturních pozicích se může objevit Mn nebo Ti. Hydroxylová skupiny je často nahrazována fluorem. Starší název je idiokras.

Symetrie je tetragonální (oddělení ditetragonálně dipyramidální). Ve struktuře jsou zastoupeny nesosilikátové i sorosilikátové skupiny tetraedrů křemíku, hliník a železo jsou v oktaedrické koordinaci, vápník je v osmičetné koordinaci (obrázek 710-17). Mřížkové parametry: a = 15,521; c = 11,82; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-18.

Krystaly vesuvianu jsou sloupcovité, zcela jednoduché (obrázek 710-19) nebo naopak hojnoploché (obrázek 710-20). Plochy prizmatu bývají vertikálně rýhované. Agregáty vesuvianu jsou stébelnaté nebo zrnité (obrázek 710-21).

Fyzikální vlastnosti: T = 6,5 – 7; H = 3,2 – 3,4. Barva je hnědá až hnědozelená (obrázek 710-22), lesk skelný, je neštěpný. Pro určení jsou důležité optické vlastnosti vesuviánu.

Krystalované ukázky vesuvianu jsou běžné v paragenezi s grossularem, wollastonitem, diopsidem a epidotem na kontaktech granitoidů s mramory – v taktitech (Žulová, Vápenná, Moravské Bránice, Hazlov u Chebu). Zrna a agregáty najdeme v některých erlanech (Bludov u Šumperka, Nedvědice).

7.10.2  Skupina hemimorfitu

Tato skupiny zahrnuje typické sorosilikáty, kromě hemimorfitu sem řadíme i vzácnější bertrandit a klinoedrit.

7.10.2.1  Hemimorfit

Teoretické složení vyjadřuje vzorec Zn4(Si2O7)(OH)2 . H2O. Většinou obsahuje jen velmi malý izomorfní podíl Fe nebo Cu.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky pyramidální). Skupiny dvou spojených tetraedrů Si jsou orientovány podél osy b, do prostorové kostry jsou propojeny přes koordinační tetraedry Zn (obrázek 710-23). Mřížkové parametry: a = 8,37; b = 10,719; c = 5,12; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-24.

Krystaly jsou tabulkovité s typickým různopolárním (hemimorfním) vývojem – na jednom konci je zakončení pyramidální, na opačném najdeme pedion a dómata (obrázek 710-25). Dvojčatí podle (001) – obrázek 710-26. Agregáty jsou zrnité, ledvinité, vláknité, kulovité nebo krápníčkovité, tvoří i kůry a povlaky.

Fyzikální vlastnosti: T = 5; H = 3,3 – 3,5. Barva je bílá (obrázek 710-27) nebo s namodralým či nazelenalým odstínem, lesk je skelný, vryp bílý. Výborná je štěpnost podle prizmatu (110).

Hemimorfit je typickým sekundárním minerálem oxidační zóny zvětrávání (gossanu) na ložiskách Zn-rud. Běžná je asociace se smithsonitem, cerusitem a anglesitem, resp. s primárním sfaleritem a galenitem. U nás byl nalezen v Nové Vsi u Rýmařova, Merklíně u Přeštic a Rokytnici nad Jizerou.

7.10.2.2  Bertrandit

Chemické složení definuje vzorec Be4(Si2O7)(OH)2.

Tento rombický minerál tvoří tence tabulkovité, často zdvojčatělé krystaly. Jeho barva je bílá nebo je průhledný, štěpnost podle (001) je dokonalá.

Nejčastěji se objevuje jako vzácný alterační produkt berylu na některých pegmatitech (Písek, Maršíkov, Rožná).

7.10.3  Skupina melilitu

Jako melilit se označují pevné roztoky krajních členů akermanitu a gehlenitu. Jedná se o typické sorosilikáty se specifickým výskytem v horninách, bývají velmi častou součástí některých technických silikátových hmot (strusky a cementy).

Ve struktuře melilitu jsou tetraedry (Mg,Fe)O4 propojeny dvojicemi tetraedrů Si do nepravidelných vrstev, které jsou mezi sebou propojovány přes atomy Ca v nepravidelné osmičetné koordinaci (obrázek 410-28).

Krystaly jsou zpravidla krátce sloupcovité nebo tabulkovité, častější jsou jednotlivá zrna.

Melilit se vyskytuje výhradně ve výlevných bazických alkalických horninách (okolí České Lípy, Podhorní vrch u Mariánských Lázní). Nalezen byl i v kontaktně metamorfovaných mramorech a erlánech.

7.10.3.1  Akermanit

Složení koncového členu definuje vzorec Ca2Mg(Si2O7). V přírodě čistý koncový člen nalezen nebyl, vždy obsahuje podíl Fe a Al.

Symetrie je tetragonální (oddělení tetragonálně skalenoedrické). Struktura je popsána výše. Mřížkové parametry: a = 7,833; c = 5,007; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-29.

Fyzikální vlastnosti: T = 5 – 6; H = 2,9. Barva je šedá, zelená nebo hnědá v závislosti na složení. Štěpnost je zřetelná podle (001).

7.10.3.2  Gehlenit

Složení koncového členu definuje vzorec Ca2Al(Si2O7). Vždy obsahuje podíl Fe a Mg, část Si bývá nehrazena Al.

Symetrie je tetragonální (oddělení tetragonálně skalenoedrické). Struktura je popsána výše. Mřížkové parametry: a = 7,686; c = 5,068; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 710-30.

Fyzikální vlastnosti: T = 5,5 – 6; H = 3. Barva je bílá nebo zelenošedá s mastným leskem (obrázek 710-31), štěpnost zřetelná podle (001).


  Zpět na hlavní stránku