7.4 Sulfidy

Sulfidy jsou sloučeniny aniontu S^2- s kovy (jedním nebo více). Do skupiny sulfidů řadíme i takové minerály, kde je síra zčásti nebo úplně zastoupena As (arzenidy), Se (selenidy), Te (teluridy), zřídka též Sb a Bi. Chemické vazby v sulfidech jsou převážně kovalentní nebo kovové, často smíšené. Většina sulfidů má kovový lesk. Na rozdíl od kovů nejsou většinou kujné, ale jsou křehké (kruché). Sulfidy obecně vykazují vysokou hustotu.

Sulfidy mají velký ekonomický význam jako hlavní suroviny velkého počtu kovů. Geneze sulfidů je spojena především s hydrotermálním procesem (žilná a metasomatická ložiska).

Systém sulfidů.

Starší učebnice (např. Slavík et al. 1974) třídí sulfidy podle klesajícího poměru kov : síra (Ag₂S, PbS, Sb₂S₃). Běžné je dělení na sulfidy kovů (sloučenina kovového prvku se sírou) a sulfosoli (sloučenina kovu a polokovu typu As nebo Sb se sírou). Dnes je častěji používána přirozenější krystalochemická klasifikace sulfidů, ve které vyčleňujeme následující skupiny:

sulfidy s tetraedrickou strukturou
sulfidy s oktaedrickou strukturou
kombinované tetraedrické a oktaedrické struktury sulfidů
struktury sulfidů s jiným uspořádáním
sulfidy s komplexními strukturami

Struktury sulfidů (kromě komplexních) si můžeme představit jako přibližně nejtěsnější uspořádání velkých aniontů síry a vzniklé dutiny aniontového skeletu jsou obsazovány kationty (kovy).

7.4.1 Sulfidy s tetraedrickou strukturou

Tuto skupinu reprezentují minerály, ve kterých je kov v tetraedrické koordinaci se sírou, např. sfalerit, wurtzit, chalkopyrit, bornit, greenockit a hawleyit.

7.4.1.1 Sfalerit

Teoretický vzorec sfaleritu se obvykle uvádí jako ZnS, ale reálné složení je vždy doplněno o další izomorfní prvky: Fe (v množství až několik hm. %) Cd, Mn, Hg, Cu, In, As, Ag a další.

Symetrie je kubická (oddělení hexatetraedrické). Struktura sfaleritu je příbuzná se strukturou diamantu. Atomy Zn (v 1/2 tetraedrických dutin) jsou obklopeny čtyřmi atomy síry aniontového skeletu, přičemž kationty Zn tvoří plošně centrovanou kubickou mřížku (obrázek 74-1). Jinými slovy jde o tutéž strukturu jako u diamantu (obrázek 72-40), ale uhlíkové atomy jsou střídavě nahrazeny ionty Zn (Fe, Cd atd.) a S. Mřížkové parametry: a = 5,406; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 74-2.

Krystaly jsou zpravidla tetraedrického nebo dodekaedrického typu (obrázek 74-3), časté jsou spojky tetraedru a rombického dodekaedru nebo zdvojčatělé krystaly (obrázek 74-4) podle (111) nebo (112). Kontaktní a penetrační srůsty způsobují rýhování štěpných ploch, rozdílnou kvalitu ploch mají pozitivní a negativní tetraedr (obrázek 74-5). Agregáty bývají kusové, jemně až hrubě zrnité (obrázek 74-6 a 74-7).

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 – 4; H = 4,0. Barva sfaleritu závisí na chemickém složení (především obsahu Fe) a kolísá od téměř čirých sfaleritů přes žluté, červené, hnědé až k černým (obrázek 74-8). Černá varieta sfaleritu s vysokým obsahem Fe se nazývá „marmatit“. Štěpnost je dokonalá podle ploch rombického dodekaedru (110), vykazuje tedy až 6 směrů štěpnosti. Lesk na krystalových plochách může být polokovový, na agregátech většinou diamantový. V UV záření jeví různé luminiscenční barvy – modrou, žlutou nebo oranžovou.

Sfalerit je typickým minerálem hydrotermálních rudních žil (nejčastěji v asociaci s galenitem), nejznámější ložiska jsou Příbram, Kutná Hora, Jihlava nebo Banská Štiavnica. Je také běžný na metasomatických Pb -Zn ložiskách, např. Mežica (Slovinsko) a polymetalických sulfidických ložiskách jiné geneze (ložisko Zlaté Hory). Při zvětrávání sfaleritu vznikají typické sekundární minerály – smithsonit (ZnCO₃), hydrozinkit nebo hemimorfit.

Sfalerit je nejdůležitější ruda zinku a často se z něho získává i kadmium a indium.

Mezi důležité diagnostické znaky patří tvar krystalů, výborná štěpnost a pestrost jeho zbarvení.

7.4.1.2 Wurtzit

Teoretické složení ZnS je obvykle doplněno izomorfní příměsí Fe, Mn a Cd.

Symetrie je hexagonální (prostorová grupa P6₃mc), jedná se o méně běžnou polymorfní modifikaci ZnS (obrázek 74-9). Tento polymorf má schopnost vytvářet řadu polytypů, nejčastějším je 2H, vyskytují se i další např. 4H, 6H, 8H nebo 10H. Mřížkové parametry: a = 3,82; c = 6,26; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 74-10.

Krystaly tvoří vzácně, často jsou hemimorfní, pyramidálně zakončené sloupcovitého habitu (obrázek 74-11). Častěji se setkáme s kolomorfními, koncentricky vrstevnatými, paprsčitě vláknitými (obrázek 74-12) nebo ledvinitými agregáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 – 4; H = 4. Štěpnost ve dvou směrech bývá zřetelná, barva je obvykle hnědozelená, hnědá až černohnědá, lesk smolný nebo skelný.

Wurtzit vzniká z kyselých roztoků za nízkých teplot zpravidla na polymetalických rudních žilách, např. Příbram, Stříbro, Baia Sprie (Rumunsko).

Diagnostickým znakem je především způsob agregace.

7.4.1.3 Chalkopyrit

Teoretické složení je CuFeS₂, za definovaných podmínek vytváří pevné roztoky s pyrhotinem v různých poměrech a se sfaleritem je neomezeně mísitelný nad teplotu 450° C.

Symetrie je tetragonální (oddělení tetragonálně disfenoidické). Struktura chalkopyritu je blízce příbuzná sfaleritu (obrázek 74-13). Polovina tetraedrických dutin v aniontovém skeletu je obsazena kovem – střídavě Fe a Cu, což vede ke zdvojení základní buňky ve směru c v porovnání se strukturou sfaleritu. Mřížkové parametry: a = 5,28; c = 10,41; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 74-14.

Krystaly vykazují sfenoidický nebo pseudotetraedrický typus (obrázek 74-15), často je krystalový tvar deformovaný a má rýhované plochy (obrázek 74-16). Popsána byla dvojčata podle (111) nebo (101) – obrázek 74-17. Masivní agregáty jsou jemně zrnité nebo celistvé, tvoří i vtroušená zrna v jiných sulfidech (obrázky 74-18 a 74-19).

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 - 4; H = 4,1 - 4,3. Barva se jeví velmi sytě žlutá (obrázek 74-20), může nabíhat až do modrofialova (povlak covellinu). V porovnání s pyritem je chalkopyrit sytěji žlutý, vzhledem ke zlatu je bledší se zelenavým odstínem. Lesk je kovový, lom nerovný, štěpnost nezřetelná.

Chalkopyrit je jeden z nejběžnějších rudních minerálů. Při vzniku za vysokých teplot (ultrabazické magmatity, pegmatity) obsahuje odmíšeniny cubanitu a sfaleritu. Likvační ložiska tvoří odmíšením v bazických a ultrabazických intruzivních horninách, např. Staré Ransko, Sudbury (Kanada). Nejčastěji se chalkopyrit vyskytuje na hydrotermálních rudních žílách (samostatně nebo v asociaci s pyritem a sfaleritem), např. Kutná Hora, Ludvíkov u Vrbna, Borovec u Štěpánova, Banská Štiavnica. Je rovněž součástí rud polymetalických sulfidických ložisek stratiformního typu (např. Zlaté Hory). Chalkopyrit se objevuje v kontaktních skarnch (Pernštejn), je hlavním minerálem ložisek porfyrových rud spjatých s intruzívním magmatismem, nebo se uplatňuje i na sedimentárních ložiscích. Zvětráváním chalkopyritu v oxidační zóně vznikají sekundární minerály, zejména malachit, azurit a limonit; v zóně cementační se chalkopyrit může měnit na ryzí Cu, covellin a chalkozín.

7.4.1.4 Bornit

Teoretické složení odpovídá vzorci Cu₅FeS₄, běžná je minoritní přítomnost i jiných kovů (např. Pb).

Symetrie bornitu je rombická (oddělení rombicky dipyramidální), ale existují další dvě kubické polymorfní modifikace (obrázek 74-21). Mřížkové parametry: a = 10,95; b = 21,862; c = 10,95; Z = 16. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 74-22.

Krystaly bornitu jsou vzácné, obyčejně bývá kusový a vytváří masivní agregáty (obrázek 74-23).

Fyzikální vlastnosti: T = 3; H = 4,9 –5,3. Barva bornitu je za čerstva kovově červenofialová, na povrchu rychle nabíhá pestrými barvami a postupně se stává fialový až hnědý. Je neštěpný a má výrazný kovový lesk.

Bornit se vyskytuje na hydrotermálních rudních žílách s dalšími sulfidy Cu. Ve Vrančicích u Příbrami vystupoval v asociaci s chalkozínem. Může být složkou polymetalických sulfidických ložisek jiné geneze (Zlaté Hory), obvykle v asociaci s chalkopyritem, sfaleritem, galenitem nebo pyritem. Bornit je významným sulfidem sedimentárních Cu-rud (Horní Vernéřovice), kde se nachází v asociaci s chalkopyritem, chalkozínem a covellinem. Vzácně se objevuje v likvačních rudách bazických magmatitů spolu s ilmenitem a chromitem.

Bornit je na některých ložiskách významnou rudou Cu.

Důležitým diagnostickým znakem je jeho barva a rychlý vznik náběhových barev.

7.4.1.5 Greenockit a hawleyit

Složení obou minerálů odpovídá teoretickému vzorci CdS a jelikož se jedná o polymorfní modifikace, rozdíl je v jejich struktuře.

Greenockit [grínokit] je hexagonální minerál (oddělení dihexagonálně pyramidální) se strukturou typu wurtzitu (obrázek 74-24). Hawleyit [houlejit] je kubický (oddělení hexatetraedrické), izostrukturní se sfaleritem. Mřížkové parametry greenockitu: a = 3,82; c = 6,26; Z = 2; mřížkové parametry hawleyitu: a = 5,818; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam greenockitu je na obrázku 74-25.

Krystaly greenockitu jsou velmi vzácné, bývají nápadné různoplolárním vývojem (obrázek 74-26). Obvykle má podobu práškovitých agregátů jasně žluté barvy (obrázek 74-27). Hawleyit tvoří práškovité povlaky citrónově žluté barvy.

Fyzikální vlastnosti greenockitu T = 3,5 – 4; H = 4,5. Štěpnost krystalů je zřetelná podle klence. Pro hawleyit je T = 2,5 – 3; H = 4,9.

Greenockit je supergenní nerost, který vzniká zvětráváním sfaleritu (Příbram, Nová Ves u Rýmařova). Práškovité povlaky hawleyitu na trhlinách sfaleritu byly nalezeny na lokalitě Komňa u Uherského Brodu.

7.4.2 Sulfidy s oktaedrickou strukturou

Struktury této skupiny sulfidů lze charakterizovat nejtěsnějším uspořádání atomů síry se symetrií krychlovou či hexagonální. Atomy kovů obsazují v tomto skeletu jen oktaedrické dutiny. Jedná se zejména o galenit, pyrhotin a nikelín.

7.4.2.1 Galenit

Idealizovaný vzorec je PbS, obvykle je přítomno velké množství dalších izomorfních prvků jako Ag (až 1 hm. %), Bi, Cd, Te, As a další. Tvoří izomorfní řadu se selenidem olova clausthalitem (PbSe). Galenit zpravidla obsahuje velké množství inkluzí, takže některé stopové prvky prokázané analýzou nemusí nutně vstupovat do struktury galenitu.

Symetrie je kubická, oddělení hexaoktaedrické. Struktura galenitu odpovídá typu NaCl (obrázek 74-28). Každý atom Pb je obklopen šesti atomy síry. Lze si to představit jako dvě tělesově centrované kubické buňky atomů S a Pb, posunuté navzájem o 1/2 tělesové úhlopříčky. Prostorová grupa je Fm-3m. Mřížkové parametry: a = 5,936; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam galenitu je na obrázku 74-29.

Galenit tvoří krystaly kubického, méně kubooktaedrického nebo dodekaedrického typu (obrázek 74-30), může být zdvojčatělý podle (111) nebo (114) – obrázek 74-31. Běžné jsou zrnité nebo celistvé agregáty.

Fyzikální vlastnosti: H = 7,5; T = 2,5; Barva galenitu je stříbrobílá (čerstvý) až olověně šedá se silným kovovým leskem (obrázek 74-32). Štěpnost (obrázek 74-33) je dokonalá podle krychle (100), bývá velmi křehký.

Galenit je hojným sulfidem na hydrotermálních rudních žílách (nejčastěji v asociaci se sfaleritem), např. ložiska Příbram, Kutná Hora, Jihlava, Stříbro, Nová Ves u Rýmařova, Oloví, Banská Štiavnica nebo v asociaci s barytem a fluoritem (Harrachov). Je typický na metasomatických Pb -Zn ložiskách – Mežica (Slovinsko), polymetalických sulfidických ložiskách jiné geneze (Zlaté Hory, Horní Benešov, Horní Město u Rýmařova). Při zvětrávání galenitu vznikají sekundární minerály Pb. V oxidační zóně především anglesit, cerusit a pyromorfit, v cementační zóně ryzí Ag a akantit.

Galenit je nejdůležitější rudou Pb a Ag.

Důležitými diagnostickými znaky je šedobílá barva, vysoký lesk a dokonalá štěpnost.

7.4.2.2 Pyrhotin

Běžně uváděný vzorec pyrhotinu FeS je pouze přibližný, přesněji jde o sloučeninu Fe_1-x S, kde x = 0,05-0,17. Stejné zastoupení síry a železa mají pyrhotiny pouze za vysokých teplot (400 – 1190°C). Složení běžného monoklinického pyrhotinu odpovídá stechiometrii Fe₇S₈ (obrázek 74-34). Stechiometrický FeS je minerál troilit, který známe z některých meteoritů. Běžnou izomorfní příměsí v pyrhotinu je Ni.

Symetrie je monoklinická (oddělení prizmatické), při teplotách nad 254° C je stabilní hexagonální polymorf (oddělení dihexagonálně dipyramidální). Známo je i několik různých polytypů. Struktura je izotypní s nikelinem (obrázek 74-35). Atomy síry jsou v nejtěsnějším hexagonálním uspořádání, pozice železa mají oktaedrickou koordinaci a jsou částečně vakantní (viz vzorec). Mřížkové parametry: a = 12,811; b = 6,87; c = 11,885; b = 117,3°; Z = 26. Práškový RTG difrakční záznam pyrhotinu je na obrázku 74-36.

Hexagonální prizmatické nebo tabulkovité krystaly podle báze jsou vzácné (obrázek 74-37), zpravidla tvoří kusové zrnité až celistvé agregáty (obrázek 74-38) ve formě „lité rudy“, často bývá vtroušený (foto 74-39).

Fyzikální vlastnosti: T = 4; H = 4,6 (závisí na složení). Barva pyrhotinu je světle až tmavě bronzově hnědá s kovovým leskem (foto 74-38), oxidací tmavne (hnědne). Monoklinické polytypy jsou silně magnetické.

Pyrhotin může vznikat za vysokých teplot, proto je hlavním sulfidem likvačních ložisek v bazických a ultrabazických intruzívech (parageneze pyrhotin – chalkopyrit – pentlandit), např. Staré Ransko, Norilsk (Rusko), Sudbury (Kanada). Hydrotermální výšeteplotní rudní žíly obsahují pyrhotin nejčastěji v asociaci se sfaleritem (ložisko Kutná Hora). Pyrhotin je také komponentou metamorfovaných sulfidických ložisek jiné geneze (Zlaté Hory). Může se v omezené míře vysyktovat ve skarnech (Měděnec, Obří důl v Krkonoších) a pegmatitech (Podmokly u Sušice), vzácný je v sedimentech. Pyrhotin snadno podléhá zvětrávání, na jeho úkor se tvoří limonit, případně některé vodnaté sulfáty Fe a Ca.

V současnosti nemá pyrhotin ekonomický význam, dříve byl využíván pro výrobu kyseliny sírové a železa.

Významnými diagnostickými znaky jsou magnetismus a bronzová barva.

7.4.2.3 Nikelin

Teoretické složení je NiAs, obvykle obsahuje nepatrné izomorfní příměsi Fe, Co nebo S (obrázek 74-40).

Symetrie je hexagonální (oddělení hexagonálně dipyramidální). Je izostrukturní s pyrhotinem. Atomy As vytvářejí skelet nejtěsnějšího hexagonálního uspořádání a v oktaedrických dutinách jsou atomy Ni (obrázek 74-41). Přítomnost vakancí v oktaedrických pozicích může vést až k mírné nestechiometrii ve vzorci. Mřížkové parametry: a = 3,609; c = 5,019; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam nikelinu je na obrázku 74-42.

Krystalky jsou vzácné, většinou je kusový v masivních agregátech („litá ruda“), zřídka hroznovitý nebo ledvinitý (obrázek 74-43).

Fyzikální vlastnosti: T = 5,5; H = 7,8. Nikelín má na čerstvém lomu velmi typickou světle kovově červenou až měděně růžovou barvu a kovový lesk, časem tmavne a lesk slábne. Je velmi špatně štěpný. V odraženém světle je růžový se silným dvojodrazem.

Z genetického hlediska jde převážně o hydrotermální minerál. Vyskytuje se především na rudních žílách pětiprvkové formace (Ag-Co-As-Ni-Bi) ložisek Jáchymov a Zálesí u Javorníka. Vzácné byly lokální výskyty v Příbrami. V bazických magmatických horninách je ojedinělý. Zvětráváním přechází nikelín na supergenní minerál annabergit (zelené práškové povlaky).

Nikelin je důležitou rudou Ni.

Důležitým diagnostickým znakem je jeho narůžovělá barva s kovovým leskem a přítomnost druhotných produktů.

7.4.3 Sulfidy s kombinovanou tetraedrickou a oktaedrickou strukturou

Ve struktuře této skupiny sulfidů obsazují atomy kovů jak tetraedrické, tak oktaedrické dutiny aniontového skeletu, který je tvořen atomy síry.

7.4.3.1 Pentlandit

Idealizovaný vzorec se prezentuje jako (Fe, Ni)₉S₈, poměry Fe a Ni jsou kolísavé. Běžně vstupuje do struktury Co.

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Anionty síry jsou v nejtěsnějším kubickém uspořádání. V základní buňce jsou pak kovy obsazeny 4 oktaedrické a 32 tetraedrických pozic. Rozdělení Ni a Fe je statistické (obrázek 74-44). Mřížkové parametry: a = 10,04; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam pentlanditu je na obrázku 74-45.

Krystaly tvoří vzácně, většinou vystupuje v podobě drobných zrn a agregátů v hostitelských horninách.

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 – 4; H = 4,8. Má bronzově hnědou barvu s kovovým leskem, od pyrhotinu je pouhým okem nerozlišitelný. Je nemagnetický.

Společně s pyrhotinem a chalkopyritem je významným sulfidem na likvačních ložiskách v bazických a ultrabazických intruzívních horninách (Staré Ransko, Sudbury v Kanadě).

Pentlandit je nejdůležitější rudou Ni.

Rozlišení od pyrhotinu je možné pomocí magnetických vlastností.

7.4.4 Sulfidy s jiným uspořádáním struktury

Sulfidy této skupiny mají různé typy struktur, které nelze zařadit mezi ostatní vyčleněné skupiny. Patří sem především argentit – akantit, molybdenit, cinabarit, covellin a chalkozín.

7.4.4.1 Argentit – akantit

Teoretické složení obou minerálů je Ag₂S, běžná je přítomnost Cu. Minerály jsou polymorfními modifikacemi, kdy akantit je stabilní do 179 °C a při vyšší teplotě přechází na argentit.

Symetrie argentitu je kubická (oddělení hexaoktaedrické, prostorová grupa Im3m), akantit je monoklinický (oddělení monoklinicky prizmatické, prostorová grupa P2₁/n). Argentit má strukturu antifluoritového typu (obrázek 74-46), akantitová struktura obsahuje stříbro v dvojí koordinaci (obrázek 74-47). Mřížkové parametry (argentit): a = 4,89; Z = 2; mřížkové parametry (akantit): a = 4,229; b = 6,931; c = 7,862; b = 99,61°; Z = 4. Práškové RTG difrakční záznamy argentitu a akntitu jsou na obrázku 74-48.

Akantit tvoří dlouze kopinaté nebo trnovité krystaly, argentit tvoří kubické nebo oktaedrické krystaly (obrázek 74-49). Za běžných teplot se zpravidla setkáváme s paramorfózami akantitu po argentitu (obrázek 74-50). Běžné jsou celistvé agregáty, dendrity nebo povlaky. Často pseudomorfují stříbro a pak mají formu drátků.

Fyzikální vlastnosti argentitu i akantitu: H = 7,2; T = 2 - 2,5. Oba minerály mají černošedou až černou barvu, kovový lesk a jsou opakní. Jsou řezatelné a kujné.

Argentit je pozdním hydrotermálním minerálem (Pb-Zn-Ag žilná formace) a minerálem cementačních procesů. Asociuje s galenitem a Ag-minerály (pyrargyritem, proustitem, stefanitem). Z výskytů jsou nejznámější Příbram, Stará Vožice a Ratibořické Hory. Na Slovensku je znám z Hodruše (v paragenezi Ag-minerálů) a Banské Štiavnice (krystaly až 3 cm velké). Typický je argentit pro pětiprvkovou formaci rudních žil. V Jáchymově se vyskytoval v drúzách krystalů a kusech o hmotnosti až několika kg, často v asociaci s proustitem. V Ag-Co-Ni asociaci je znám z Andreasbergu (Harc, Německo) a Kongsbergu (Norsko). Akantit je běžným supergenním minerálem na ložiskách Ag-rud.

Argentit je významnou rudou Ag.

Diagnostickými znaky obou minerálů jsou barva, vysoký lesk, kujnost a vysoká hustota.

7.4.4.2 Molybdenit

Ideální složení je MoS₂, může obsahovat významné množství Re (max. 0.3 %) a Se.

Symetrie je hexagonální (oddělení dihexagonálně dipyramidální). Struktura je složena z „vrstev“ atomů Mo, které jsou uloženy mezi „vrstvami“ atomů S, takže výsledkem je uspořádání se slabšími vazbami mezi jednotlivými „vrstvami“, což podmiňuje dokonalou bazální štěpnost (obrázek 74-51). Molybdenit se vyskytuje nejčastěji ve dvou polytypech – 2H a 3R. Mřížkové parametry: a = 3,16; c = 12,3; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam molybdenitu je na obrázku 74-52.

Molybdenit vytváří tabulkovité krystalky s hexagonálním obrysem (obrázek 74-53), většinou s nedokonale vyvinutými krystalovými plochami, častěji se vyskytuje ve formě lístkovitých nebo šupinkatých agregátů (obrázky 74-54 a 74-55), někdy i radiálně paprsčitě uspořádaných.

Fyzikální vlastnosti: T = 1; H = 4,62 - 4,8; Barva je olověně modrošedá nebo modravě stříbrošedá s vysokým kovovým leskem, nápadná je dokonalá štěpnost podle báze. Lupínky jsou ohebné neelastické, lze ho krájet a vede elektrický proud.

Molybdenit je vysokoteplotním hydrotermálním minerálem greisenů a s nimi spjatých křemenných žil (ložiska Cínovec, Horní Slavkov, Krupka). Vyskytuje se na puklinách granitoidních hornin nebo v pegmatitech (Černá Voda, Černá Hora). Největší ekonomické akumulace pocházejí z tzv. ložisek porfyrových rud (Climax, USA). Nachází se i v sedimentech – bitumenových břidlicích (Mansfeld, Německo).

Molybdenit je důležitá ruda Mo.

Dobrými diagnostickými znaky je vysoký lesk, barva a tvrdost.

7.4.4.3 Cinabarit

Složení často odpovídá teoretickému vzorci HgS. Síra může být nahrazována Se nebo Te. V agregátech bývá přítomna heterogenní příměs jílové a bitumenní složky, popř. oxidy Fe.

Symetrie je trigonální (oddělení trigonálně trapezoedrické). Při teplotě 344°C přechází na vysokoteplotní polymorfní modifikaci metacinabarit. Struktura vychází z halitového typu, je ale uspořádána tak, že vznikají spirálovité řetězce Hg – S ve směru osy c (obrázek 74-56). V závislosti na směru rotace trojčetných os se vyskytuje ve dvou enantiomorfních grupách P3₁21 a P3₂21. Mřížkové parametry: a = 4,149; c = 9,495; Z = 3. Práškový RTG difrakční záznam cinabaritu je na obrázku 74-57.

Krystaly jsou čočkovitého nebo sloupcovitého habitu, obvykle bývají hojnoploché, často zdvojčatělé podle bazální plochy (obrázek 74-58). Agregáty jsou jemně zrnité až zemité, častá je forma povlaků (obrázky 74-59 a 74-60).

Fyzikální vlastnosti: T = 2 - 2,5; H = 8,1; barva jasně vínově červená (starší označení rumělka) s diamantovým leskem na krystalových plochách, agregáty mají lesk slabší. Štěpnost je dokonalá podle (10-10).

Cinabarit je typickým nízkoteplotním hydrotermálním minerálem vznikajícím při teplotách kolem 100°C. Největší ložiska jsou na rudních žilách v mladých pásemných pohořích, často v asociaci s Sb a As. Hojné jsou i impregnace ve vápencích a bitumenózních břidlicích. Druhotně se koncentruje v náplavech, díky své vysoké hustotě a odolnosti vůči zvětrávání.

Známější naleziště jsou Dědova hora u Komárova (ordovické sedimenty), Horní Luby (ordovické fylity), Nižná Slaná, Rudňany (polymetalické žíly). Mezi světová ložiska patří Almadén (Španělsko) a Idria (Slovinsko).

Cinabarit je důležitá ruda rtuti.

Důležitými diagnostickými znaky je červená barva a vysoká hustota.

7.4.4.4 Covellin

Teoretické složení se uvádí jako CuS.

Symetrie je hexagonální (oddělení hexagonálně dipyramidální). Struktura je vrstevního typu (obrázek 74-61). Mřížkové parametry: a = 3,792; c = 16,344; Z = 6. Práškový RTG difrakční záznam covellinu je na obrázku 74-62.

Většinou tvoří jen tenké povlaky na jiných sulfidech mědi (chalkopyritu, bornitu), vzácněji je kusový v celistvých agregátech.

Fyzikální vlastnosti: T = 1,5 – 2; H = 4,7. Barva je tmavě modrá až tmavě červená, nápadný je kovový lesk. V odraženém světle jeví silnou anizotropii a bireflexi.

Jeho vznik je nejčastěji spjat s cementačními pochody na Cu-ložiscích (drobné výskyty ve Zlatých Horách). Primární výskyty covellinu jsou spíše ojedinělé (Tsumeb). Přímou sedimentací může vznikat v podmínkách aridních pánví (ložiska „red beds“).

7.4.4.5 Chalkozín

Vůči ideálnímu vzorci Cu₂S může obsahovat příměs Fe nebo Ag.

Symetrie nízkoteplotní polymorfní modifikace je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické, prostrová grupa P2₁/c), nad 105° C je stabilní vysokoteplotní modifikace s hexagonální symetrií (oddělení dihexagonálně dipyramidální, prostorová grupa P6₃/mmc). Struktura je na obrázku 74-63. Mřížkové parametry: a = 11,881; b = 27,323; c = 13,491; b = 116,35°; Z = 96. Práškový RTG difrakční záznam chalkozínu je na obrázku 74-64.

Tvoří tlustě tabulkovité (pseudohexagonální) – obrázek 74-65, dipyramidální nebo sloupcovité krystaly, tabulky bývají někdy rýhované na (001) ve směru a. Dvojčatění nebo trojčatění podle (110) bývá časté. Může pseudomorfovat bornit nebo pyrit. Zpravidla je však kusový v celistvých agregátech nebo v povlacích.

Fyzikální vlastnosti: H = 5,65; T = 2,5 – 3. Barva je kovově černošedá až modrošedá (obrázek 74-66), na čerstvém lomu s kovovým leskem, který se rychle stává matným a černá. Je křehký, štěpnost (110) velmi nezřetelná.

Chalkozín může vznikat primárně na Cu bohatých hydrotermálních žilách, např. Vrančice, Jáchymov, Tsumeb (Namibia), Rio Tinto (Španělsko), častěji je však vázán na cementační zóny sulfidických ložisek různých typů. Typický je na sedimantárních permských ložiskách typu „red beds“ (Horní Kalná), drobné výskyty najdeme v paleobazaltech (melafyrech), např. Rybnice nebo Šonov u Broumova.

Chalokozín je důležitá měděná ruda.

Hlavním diagnostickým znakem je barva, makroskopicky se poznává obtížně.

7.4.5 Sulfidy s komplexními strukturami

Mezi komplexní sulfidy jsou podle Zoltaje a Stouta (1999) řazeny:

skupina pyritu (pyrit, markazit, arzenopyrit a vzácnější fáze)
antimonit
skupina sulfosolí (boulangerit, jamessonit, tetraedrit, proustit, pyrargyrit)
realgar a auripigment

Skupina pyritu obsahuje běžné sulfidy Fe, odvozené od vzorce FeS₂. Kromě pyritu a markazitu je důležitým zástupcem arzenopyrit. Vzácnější sulfoarzenidy a arzenidy jsou uvedeny pro informaci.

V kubické soustavě krystalují :

Pyrit (FeS₂)

Hauerit (MnS₂)

Gersdorfit (NiAsS)

Kobaltin (CoAsS)

V rombické soustavě krystalují:

Markazit (FeS₂)

Arzenopyrit (FeAsS)

Löllingit (FeAs₂)

Rammelsbergit (NiAs₂)

Skupina sulfosolí je relativně početná skupina fází, zahrnující vzácné minerály, které se vyskytují na nízkoteplotních hydrotermálních žilách. Sulfosoli mohou být považovány za podvojné sulfidy. V některých případech jsou důležitými rudami především Ag.

Nejrozšířenější sulfosoli jsou:

Boulangerit 5PbS . 2Sb₂S₃

Jamesonit 4PbS . FeS . 3Sb₂S₃

Bournonit CuPbSbS₃

Proustit Ag₃AsS₃

Pyrargyrit Ag₃SbS₃

Tetraedrit Cu₁₂Sb₄S₁₃

Tennantit Cu₁₂As₄S₁₃

Skupina realgaru a auripigmentu zahrnuje sloučeniny polokovu As se sírou:

Realgar AsS

Auripigment As₂S₃

7.4.5.1 Pyrit

Ideální vzorec FeS₂ je velmi schématický, běžná je izomorfie s Co (cattierit) a Ni (vaesit) – obrázek 74-67. Stopově pak bývají přítomny Cu, Mn, As a Te. Další prvky jsou zpravidla součástí mikroskopických inkluzí jiných minerálů – Ag, Au, Tl, nebo Zn.

Symetrie je kubická (oddělení didokaedrické). Struktura se podobá typu NaCl, kdy atomy Fe obsazují stejné pozice jako Na a atomy síry se spojují do komplexů S₂ s těžištěm v pozicích Cl (obrázek 74-68). Druhým, méně stabilním polymorfem, je markazit. Mřížkové parametry: a = 5,417, Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam pyritu je na obrázku 74-69.

Krystaly pyritu se vyskytují až v 60 různých spojkách krystalových tvarů, z nichž nejběžnější je krychle a pentagon dodekaedr (obrázek 74-70). S typickým rýhováním krystalových ploch se setkáváme hlavně u krychle. Častá jsou i dvojčata podle (110) – tzv. železný kříž (obrázek 74-71). Běžně se vyskytuje v kusových, zrnitých nebo vtroušených agregátech (obrázky 74-72 a 74-73), vzácněji může mít formu ledvinitých, hlízovitých nebo framboidálních agregátů. Je častým fosilizačním minerálem.

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,9 - 5,1. Barva pyritu je mosazně žlutá (obrázky 74-74 a 74-75), ale může pestře nabíhat (obrázek 74-76), vryp vykazuje hnědočerný. Lesk je kovový, lom lasturnatý, štěpnost nezřetelná.

Pyrit je jeden z nejběžnějších sulfidických minerálů, který vzniká za nejrůznějších podmínek od magmatického procesu, přes pegmatitovou fázi, hydrotermální vznik a objevuje se v sedimentech nebo v metamorfovaných horninách. Běžný je ve skarnech, alpských žilách a mořských sedimentech. Na sulfidických hydrotermálních ložiskách je znám především z Kutné Hory, Nové Vsi u Rýmařova, Banské Štiavnice. Metamorfní a metamorfovaná ložiska jsou např. Zlaté Hory, Horní Benešov, Smolník (Slovensko). Je součástí sedimentárních hornin (černé uhlí, konkrece v jílech) – Kladno, Oslavany. Větší výskyt pyritu v pegmatitu je znám např. z Dolních Borů. Na alpských žilách je běžný, někdy tvoří až několikacentimetrové krystaly (Mirošov). Pyrit je běžným akcesorickým opakním minerálem v horninách. Snadno zvětrává za uvolnění kyseliny sírové (druhotně vzniká limonit a sulfáty).

V současnosti má pyrit omezený ekonomický význam, dříve byl využíván k výrobě kyseliny sírové a železa.

Důležitými diagnostickými znaky jsou vysoká tvrdost, typická barva a častá přeměna na limonit.

7.4.5.2 Hauerit

Teoretické složení je MnS₂. Obvykle obsahuje izomorfní příměsi Fe, Ni, Co.

Symetrie je kubická (oddělení didokaedrické), je izostrukturní s pyritem (obrázek 74-77). Mřížkový parametr a = 6,1; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam hauritu je na obrázku 74-78.

Hauerit tvoří krystaly oktaedrického typu, spojky oktaedru s krychlí nebo masivní agregáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 4; H = 3,5. Barva haueritu je hnědá až černá, lesk proměnlivý (diamantový až matný). Štěpnost je dobrá podle krychle.

Vyskytuje se v sedimentech typu jílů a slínů bohatých na síru (Víglašská Huta u Zvolena), častý je v horninách s aktivními sopečnými fumarolami (Sicílie).

7.4.5.3 Markazit

Teoretický vzorec je FeS₂, obsahuje izomorfní příměsi As nebo Sb. Jedná se méně rozšířenou polymorfní modifikaci FeS₂.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Nad 450°C se monotropně mění na pyrit. Základem struktury jsou nejtěsněji uspořádané dvouatomové komplexy síry a Fe v šestičetné koordinaci (obrázek 74-79). Vztahy markazit – pyrit nejsou v některých ohledech dostatečně známé. Mřížkové parametry: a = 4,445; b = 5,425; c = 3,388; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam markazitu je na obrázku 74-80.

Krystaly mohou být tabulkovité podle (001), pyramidální nebo sloupcovité podle osy a (obrázek 74-81), typická jsou kopinatá dvojčata podle (110), příp. jejich polysyntetické opakování či hřebenovité prorůstání (obrázky 74-82 a 74-83). Tvoří velké bohatství agregátových forem – zrnité, stébelnaté, ledvinité, krápníkovité, kulovité a další (obrázek 74-84).

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,85 - 4,9. Barva markazitu je zpravidla mosazně žlutá, obvykle tmavší a se zelenavým nádechem oproti pyritu. Velmi časté jsou výrazné náběhové barvy. Štěpnost je nezřetelná podle (010), lesk kovový. Velmi snadno zvětrává, na povrchu se rychle mění na limonit.

Markazit je nízkoteplotním minerálem, vznikajícím i za povrchových podmínek, který se při stoupající teplotě se mění na pyrit. Najdeme ho jako druhotný minerál ve svrchních partiích sulfidických ložisek (např. Zlaté Hory). Jako pozdní minerál vzniká v pegmatitech (Dolní Bory) a na hydrotermálních žilách (Příbram, Stříbro, Banská Štiavnica). Významné jsou i akumulace v sedimentech, zejména v uhlí nebo jílech (Kladno, Lipnice u Sokolova). Je běžný v prekambrických břidlicích u Chvaletic.

Markazit nemá ložiskový význam, dříve se využíval podobně jako pyrit.

Diagnostickými znaky jsou krystalové tvary a přeměna na limonit nebo melanterit.

7.4.5.4 Arzenopyrit

Teoretické složení odpovídá vzorci FeAsS, může obsahovat izomorfní příměs Co, Ni nebo heterogenní inkluze Au, poměr S a As kolísá.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické), krystaly mají pseudorombický charakter. Struktura arzenopyritu je podobná markazitu s tím, že polovina atomů S je nahrazena As, Fe je v oktaedrické koordinaci (obrázek 74-85). Mřížkové parametry: a = 5,74; b = 5,68; c = 5,79; b = 112,17°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam arzenopyritu je na obrázku 74-86.

Krystaly bývají krátce nebo dlouze sloupcovité (obrázek 74-87), pseudorombické symetrie, často s podélným rýhováním ve směru osy c. Časté jsou dvojčatné srůsty podle (201) ve formě křížových nebo hvězdicových prorostlic (obrázky 74-88 a 74-89). Agregáty jsou zpravidla jemně zrnité, celistvé nebo stébelnaté.

Fyzikální vlastnosti: T = 5; H = 6,1. Barva bývá ocelově šedá (obrázek 74-90) nebo kovově šedobílá, někdy se žlutavým odstínem. Lesk je kovový, vryp černý, štěpnost zřetelná podle (110). V odraženém světle je čistě bílý s výraznou anizotropií.

Arzenopyrit je charakteristický pro výšeteplotní asociace. Objevuje se vzácně v některých magmatitech, častější je v pozdní fázi pegmatitů (Dolní Bory), objevuje se i ve skarnech (Obří důl, Županovice). Je typickým minerálem greisenů, často spolu s wolframitem a kasiteritem (Krupka, Horní Salvkov). Na rudních hydrotermálních žilách vystupuje v různých asociacích (Příbram, Kutná Hora, Jáchymov) a bývá přítomen i na metamorfovaných stratiformních ložiskách (např. Boliden – Švádsko, Skutterud - Norsko).

Využívá se jako ruda As, arzénu se uplatňuje jako insekticid nebo pigment v barvách.

Diagnostickými znaky jsou barva a tvar krystalů. Při makroskopickém určování je snadno zaměnitelný s löllingitem, zvláště v zrnitých agregátech.

7.4.5.5 Antimonit

Teoretické složení Sb₂S₃, je obvykle doplněno o izomorfní příměsi Au, Ag, Bi, Fe, Pb a Cu, někdy se může jednat o drobné inkluze jiných minerálů.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Základem struktury jsou „klikaté“ řetězce ve směru osy c. Řetězce jsou tvořeny atomy S a Sb, vzdálenost atomů v řetězci je 2,5-3,1 . 10^-10m, což odpovídá kovalentním vazbám. Vzdálenost mezi řetězci je až 3,6 . 10^-10m a odpovídá slabší vazbě (obrázek 74-91). Existence řetězců ve struktuře způsobuje dokonalou štěpnost. Mřížkové parametry: a = 11,229; b = 11,31; c = 3,893; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam antimonitu je na obrázku 74-92.

Krystaly jsou sloupcovitého, jehlicovitého nebo stébelnatého habitu (obrázek 74-93), často mají charakteristické rýhování svislých prizmatických a pinakoidálních ploch podle osy c. Kusové agregáty jsou jemně zrnité nebo stébelnaté, na plochách štěpnosti zřetelně rýhované (obrázky 74-94 a 74-95).

Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 4,5 - 4,6; Barva je olověně až ocelově šedá s namodralým odstínem (obrázek 74-96), nápadný je silný kovový lesk. Štěpnost je dokonalá podle (010). Antimonit má relativně nízký bod tání 546 °C.

Antimonit je typickým sulfidem středně až nízkoteplotních hydrotermálních žil – samostatná Sb-formace s křemenem (ložisko Krásná Hora u Milešova, Hynčice pod Sušinou) a formace Sb-Au (ložiska Dúbrava, Magurka, Zlatá Ida – vše Slovensko). Významná ložiska jsou na žilách v mladých pásemných pohořích (Kremnica - Slovensko, Baia Sprie – Rumunsko)

Antimonit je důležitá ruda Sb, jehož některé sloučeniny se používají jako pigmenty nebo při výrobě skla.

Hlavními diagnostickými znaky je rýhování a morfologie krystalů, štěpnost na agregátech a vysoký lesk.

7.4.5.6 Boulangerit

Teoretický vzorec boulangeritu [bulanžerit] je Pb₅Sb₄S₁₁, běžnými izomorfními příměsemi jsou např. Cu a As.

Symetrie je rombická, mřížkové parametry a = 32,443; b = 21,183; c = 4,505; Z = 6. Struktura je na obrázku 74-97, práškový RTG difrakční záznam na obrázku 74-98.

Tvoří stébelnaté nebo vláknité krystaly s rýhováním na svislých plochách, častěji tvoří celistvé agregáty nebo vláknité až plstnaté agregáty (obrázek 74-99).

Fyzikální vlastnosti T = 2,5; H = 5,7 – 6,3. Barva je tmavě olověně šedá s kovovým leskem. Štěpnost je dobrá podle (100).

Je to středně až nízkoteplotní nerost hydrotermálních rudních žil (Příbram), vyskytuje se i na metamorfovaných kyzových ložiskách.

7.4.5.7 Jamesonit

Teoretický vzorec jamesonitu [džemsnyt] je Pb₄FeSb₆S₁₄, běžná je přítomnost As, Cu, Zn nebo i Ag.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Základem struktury jsou komplexy SbS₃, které jsou spojeny do řetězců a ty jsou do prostoru propojeny přes atomy Pb v sedmičetné a osmičetné koordinaci (obrázek 74-100). Mřížkové parametry: a = 15,5; b = 19,03; c = 4,03; b = 91,8°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam jamesonit je na obrázku 74-101.

Sloupcovité nebo jehlicovité krystaly jsou vzácné, obvykle tvoří celistvé nebo ještě častěji vlasovité a plstnaté agregáty („plstnatá ruda“ podobně jako boulangerit).

Fyzákální vlastnosti: T = 2,5; H = 5,6. Barva je ocelově až temně šedá s kovovým leskem. Je velmi křehký a dokonale štěpný podle (001).

Podobně jako boulangerit se vyskytuje na středně až nízceteplotních rudních žilách v různých asociacích (Vrančice, Freiberg v Německu nebo Rožňava na Slovensku).

7.4.5.8 Bournonit

Teoretický vzorec se uvádí jako PbCuSbS₃. Možná je izomorfní příměs Fe, Zn nebo As.

Symetrie je rombická (oddělení dipyramidální). Struktura je na obrázku 74-102. Mřížkové parametry: a = 8,16; b = 8,71; c = 7,81; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam bournonitu je na obrázku 74-103.

Krystaly mají pseudotetragonální vzhled, obvykle tabulkovitý nebo sloupečkovitý habitus (obrázek 74-104). Vertikální plochy bývají rýhované ve směru osy c. Vytváří cyklické srostlice podle (110), tzv. „kolečková ruda“ (obrázek 74-105). Tvoří i zrnité až celistvé agragáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 3; H = 5,8. Barva je tmavě ocelově až olověně šedá, má silný kovový lesk. Štěpnost je nedokonalá podle (010).

Nejčastěji se vyskytuje na hydrotermálních rudních žilách např. Pb-Zn asociace (Vrančice, Příbram, Rožínka, Kutná Hora). Popsán byl ze subvulkanických ložisek polymetalických rud (Cavnic a Baia Sprie – Rumunsko) nebo metamorfovaných kyzových ložisek (Boliden – Švédsko, Rammelsberg – Německo).

7.4.5.9 Proustit – pyrargyrit

Teoretický vzorec proustitu je Ag₃AsS₃, pro pyrargyrit je to Ag₃SbS₃. Při teplotě nad 300° C jsou vzájemně neomezeně mísitelné.

Symetrie je trigonální (oddělení ditrigonálně skalenoedrické). Základem struktury jsou skupiny AsS₃ (v případě pyrargyritu SbS₃), které jsou propojeny přes koordinační polyedry atomů Ag (obrázky 74-106 a 74-107). Mřížkové parametry proustitu: a = 10,86; c = 8,695; Z = 6. Mřížkové parametry pyrargyritu: a = 11,047; c = 8,719; Z = 6. Práškové RTG difrakční záznamy proustitu a pyrargyritu je na obrázcích 74-108 a 74-109.

Oba minerály tvoří krystaly skalenoedrického nebo romboedrického typu, často polárně ukončené (obrázek 74-110). Agregáty jsou kusové, vtroušené, často dendritické nebo se vyskytuje ve formě povlaků.

Fyzikální vlastnosti: proustit T = 2 – 2,5; H = 5,5 – 5,6; pyrargyrit T = 2,5; H = 5,85. Barva proustitu je purpurově nebo rumělkově červená (dříve se označoval jako jasnorudek, obrázek 74-111), je průsvitný, na světle rychle černá. Lesk je diamantový, štěpnost dobrá podle klence. Barva pyrargyritu je temně červená (dřívější označení temnorudek obrázek 74-112), na světle tmavne.

Oba minerály byly významnou rudou Ag na ložiskách polymetalických rud, např. Jáchymov, Příbram, Měděnec, Freiberg. Hojné bývají i na subvulkanických polymetalických rudních žilách (na Slovensku Hodruša a Kremnica).

Důležitými diagnostickými znaky je barva a parageneze výskytu.

7.4.5.10 Tetraedrit – tennantit

Oba minerály jsou krajními členy kompletní izomorfní řady, tetraedrit má vzorec Cu₁₂Sb₄S₁₃ a tenantit Cu₁₂As₄S₁₃. Izomorfie v jednotlivých strukturních pozicích je běžná, Cu je nahrazováno Fe, Zn nebo Hg. Sb se vzájemně zastupuje s As, ale do pozice vstupuje i Ag, Bi nebo Te. Síra je často nahrazována Se nebo Te. Pro variety s vysokým podílem Ag se používá označení freibergit, ve schwazitu je zase vysoký podíl Hg.

Symetrie je kubická (oddělení hexatetraedrické). Struktura je podobná sfaleritu. V základní kubické mřížce je z 32 možných obsazeno 24 pozic síry a další atomy tvoří vrcholy a střed buňky. Atomy kovů obsazují dutiny mezi anionty (obrázek 74-113). Mřížkové parametry tetraedritu: a = 10,33; tennantit a= 10,186; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam tetraedritu a tennantitu je na obrázku 74-114.

Na krystalech převládají plochy tetraedru nebo trigon-tritetraedru, časté jsou hojnoploché krystaly (obrázek 74-115). Podle (111) tvoří kontaktní i penetrační dvojčata. Agregáty jsou většinou masivní (obrázek 74-116)

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 - 4; H = 4,9 (tetraedrit) a 4,65 (tennantit). Barva tetraedritu i tennantitu je kovově šedá s nápadným kovovým leskem (obrázek 74-117). Některé tetraedrity časem tmavnou. Štěpnost chybí, oba minerály jsou křehké.

Sulfosoli řady tetraedrit – tennantit jsou typickými minerály hydrotermálních polymetalických žil různých typů (Příbram, Kutná Hora, Vrančice). Běžné jsou na Pb-Cu-Zn hydrotermálních žilách mladých pásemných pohoří (Banská Štivnica – Slovensko, Cavnic, Baia Sprie, Baia Mare – Rumunsko). Typický vývoj je na žilách siderit-sulfidické formace např. ve Slovenském rudohoří (Slovinky, Rožňava, Gelnica). Přítomen může být i na metamorfovaných kyzových ložiskách (Rammelsberg – Německo, Falun – Švédsko).

Tetraedrit a tennantit mohou být důležitými rudami Cu, Sb, Ag nebo Hg.

Diagnostickými znaky je tvar krystalů a křehkost. Odlišení od ostatních sulfosolí bývá makroskopicky obtížné.

7.4.5.11 Realgar

Teoretické složení je AsS, většina příměsí je heterogenního charakteru.

Symetrie je monoklinická (oddělení prizmatické). Struktura se podobá síře – prstencové molekuly As₄S₄ jsou v prostoru vzájemně vázány slabšími silami (obrázek 74-118). Mřížkové parametry: a = 9,29; b = 13,53; c = 6,57; b = 106,883°; Z = 16. Práškový RTG difrakční záznam realgaru je na obrázku 74-119.

Tvoří krátce sloupcovité krystaly (obrázek 74-120), často podélně rýhované. Agregáty jsou jemně zrnité nebo zemité, běžné jsou povlaky a impregnace.

Fyzikální vlastnosti: T = 1,5-2; H = 3,56. Barva realgaru je sytě červená (obrázek 74-121) až žlutooranžová, je průsvitný, na krystalech diamantově lesklý. Má nízký bod tání (314 °C) a na světle se rozkládá.

Realgar představuje z hlediska geneze převážně druhotnou fázi, vzniklou rozkladem arzenopyritu na jeho ložiskách (Jáchymov, Tajov u Banské Bystrice). Může vznikat na sopečných fumarolách (Vesuv).

Diagnostickým znakem je především barva.

7.4.5.12 Auripigment

Teoretický vzorec je As₂S₃, běžné jsou nevýznamné izomorfní příměsi Se, Sb nebo V.

Symetrie je monoklinická (oddělení prizmatické). Struktura se skládá z komplexů AsS₃ uspořádaných do vrstev (obrázek 74-122). Mřížkové parametry: a = 11,49; b = 9,59; c = 4,25; b = 90,45°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam auripigmentu je na obrázku 74-123.

Tvoří krátce sloupcovité až tabulkovité krystaly (obrázek 74-124), většinou ale hrubě zrnité nebo stébelnaté agregáty, může mít paprsčitou stavbu nebo tvořit nálety.

Fyzikální vlastnosti: T = 1,5-2; H = 3,5. Barva je žlutá nebo hnědožlutá (obrázek 74-125), lesk je mastný až perleťový. Štěpnost vykazuje dokonalou podle (010).

Parageneze výskytu se prakticky shoduje s realgarem.

Realgar i auripigment jsou vzácnější minerály, většinou bez ekonomického významu.

Zpět na hlavní stránku