7.5 Oxidy a hydroxidy

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s prvky kovovými i nekovovými. Tvoří skupinu minerálů s relativně vysokou tvrdostí a hustotou a vyskytují se často jako akcesorické minerály s vysokou odolností a schopností přecházet do klastických sedimentů. Chemické vazby v oxidech mají převážně iontový charakter. Struktury oxidů si můžeme zjednodušeně představit jako nejtěsnější uspořádání poměrně velkých aniontů O^2- a kationty obsazují různé typy dutiny v této aniontové kostře. Mezi oxidy je řada minerálů, které mají obrovský ekonomický význam pro získávání Fe, Cr, U, Sn, Ti a dalších prvků.

Ke skupině oxidů jsou řazeny také přírodní hydroxidy a oxi-hydroxidy, např. FeO(OH).

Starší učebnice (např. Slavík a kol. 1974) třídí oxidy podle rostoucího podílu kyslíku ve vzorci. Dnes se většinou používá přirozenější krystalochemická klasifikace, založená na koordinaci kationtu. Podle těchto kritérií dělíme oxidy do následujících skupin:

oxidy s tetraedrickou strukturou
oxidy s oktaedrickou strukturou
oxidy s kombinovanou tetraedrickou – oktaedrickou strukturou
oxidy s kubickou strukturou
oxidy s jiným uspořádáním struktury

7.5.1 Oxidy s tetraedrickou strukturou

Hlavními zástupci této skupiny jsou minerály se složením SiO₂, které jsou někdy v systému řazeny do skupiny tektosilikátů. Základ jejich struktury tvoří koordinační tetraedry SiO₄ (obrázek 75-1), které jsou vzájemně propojeny přes anionty kyslíku do trojrozměrné struktury. Minerály skupiny SiO₂ se vyskytují v několika polymorfních modifikacích, v závislosti na teplotě a tlaku při jejich krystalizaci (obrázek 75-2). Jedinou výjimkou z celé skupiny minerálů uvedeného složení je stišovit, jehož struktura je oktaedrická.

Polymorfie ve skupině SiO₂ je poměrně rozsáhlá, v běžných podmínkách se nejčastěji setkáme s nízkým křemenem, nízkým tridymitem a nízkým cristobalitem. Ostatní polymorfní modifikace jsou stabilní za vyšších teplot (b-polymorfy např. vyšší křemen, vyšší tridymit a vyšší cristobalit) nebo vznikají za vysokých tlaků (coesit a stišovit). Do skupiny řadíme i amorfní mineraloidy opál a lechatelierit.

Za normálního tlaku (101 kPa) dochází se vzrůstem teploty k následujícím přeměnám: a (nižší) křemen se mění při 573° C na b (vyšší) křemen, ten při 870° C přechází na vyšší tridymit a při 1470° C na vyšší cristobalit.

7.5.1.1 Křemen

Jako křemen se označují dvě polymorfní modifikace SiO₂:

křemen nižší (a křemen) – trigonálně trapezoedrický
křemen vyšší (b křemen) – hexagonálně trapezoedrický

Teplota fázového přechodu obou modifikací je 573^oC za normálního atmosférického tlaku. Složení zpravidla odpovídá teoretickému vzorci SiO₂, příměsi mívají heterogenní charakter.

Symetrie a-křemene je trigonální (oddělení trigonálně trapezoedrické). Symetrie struktury odpovídá prostorové grupě P3₁21 (pravotočivá forma) nebo P3₂21 (levotočivá forma). Ve struktuře křemene jsou tetraedry SiO₄ spojeny svými vrcholy do systému šroubovic (obrázek 75-3) se stejným smyslem otáčení (vpravo nebo vlevo podle prostorové grupy). Osy těchto šroubovic odpovídají trojčetným (nižší křemen) nebo šestičetným (vyšší křemen) šroubovým osám, které jsou paralelní s c (obrázky 75-4 a 75-5). Mřížkové parametry: a = 4,9133; c = 5,4053; Z = 3. Práškový RTG difrakční záznam nízkého křemene je na obrázku 75-6.

Symetrie b-křemene je hexagonální (oddělení hexagonálně trapezoedrické). Symetrie struktury odpovídá prostorové grupě P6₂22 (pravotočivá forma) nebo P6₄22 (levotočivá forma). Mřížkové parametry: a = 5,002; c = 5,454; Z = 3. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 75-7.

Křemen vytváří nejčastěji krátce až dlouze sloupcovité krystaly (obrázek 75-8). Běžnými plochami na krystalech a-křemene jsou základní prizma {10-10}, základní klence {10-11}, {01-11} a plochy trigonálního trapezoedru, které umožňují určit pravou a levou formu (obrázek 78-9). Plochy základního prizmatu bývají často horizontálně rýhované (obrázek 75-10). Plochy kladného klence bývají lesklejší, plochy záporného klence matnější. Krystalových tvarů byla popsána celá řada (obrázky 75-11 a 75-12), zřídka jsou krystaly hojnoploché, přítomnost báze svědčí o nízkých teplotách vzniku. Dvojčatné srůsty se řídí podle tří zákonů:

dauphinéský zákon (též alpský) je srůstání pravého křemene s pravým nebo levého s levým podle dvojčatné osy c (obrázek 75-13). To se projeví švem v prizmatické ploše a zdvojením ploch trigonálního trapezoedru střídavě v protilehlých rozích hranolu.
brazilský zákon je srůstání levého a pravého křemene (obrázek 75-14) podle roviny (11-20). Dojde k zdvojnásobení ploch trigonálního trapezoedru vždy v podélné souměrnosti určité prizmatické plochy.
japonský zákon je srůst podle roviny (11-22). Osy c srůstajících jedinců svírají úhel 84°33´ (obrázek 75-15).

Krystaly b-křemene představují většinou jednoduché spojky hexagonálního prizmatu a hexagonální dipyramidy (obrázek 75-16). Agregáty křemene bývají kusové (obrázky 75-17 a 75-18), zrnité, vláknité nebo stébelnaté s radiálně paprsčitou stavbou.

Fyzikální vlastnosti: T = 7; H = 2,65. Barva křemene je velmi proměnlivá – od čirých krystalů (foto 75-19) přes šedé (obrázek 75-20) po temně černé agregáty. Často se vyčleňují např. tyto barevné variety:

ametyst - fialový křemen (obrázky 75-21 a 75-22)
citrín - žlutý křemen
záhněda - hnědý nebo kouřový křemen
morion - černý křemen
mléčný křemen - bílý křemen zakalený vzduchovými bublinkami (obrázek 75-17)
křišťál - čirý křemen (obrázek 75-19)
růženín - růžový křemen (obrázek 75-18)
železitý křemen - červený křemen zabarvený šupinkami hematitu.

Běžný křemen je nejčastěji bílý, případně šedý – poloprůhledný (obrázek 75-20). Lesk je zpravidla skelný (obrázek 75-23), lom lasturnatý, není štěpný. Velmi důležité jsou optické vlastnosti křemene. Vzhledem k polaritě osy c jeví piezolelektrické vlastnosti. Křemen existuje také v mikrokristalických varietách, z nichž nejznámější jsou chalcedon (obrázek 75-24), achát (obrázek 75-25) a jaspis.

Zastoupení křemene v zemské kůře je značné a jeho geneze je velmi rozmanitá. Křemen je podstatným horninotvorným minerálem kyselých magmatitů (granit, granodiorit, ryolit, pegmatity), metamorfitů (fylity, svory, ruly, granulity, kvarcity) i klastických sedimentů (písky, pískovce, droby, slepence). Křemen je typickým hydrotermálním minerálem na rudních žilách (Au-křemenné žíly ložiska Jílové u Prahy, polymetalické žíly s drúzami ametystu v Banské Štiavnici), minerálem greisenů (ložisko Cínovec poskytlo i kvalitní krystaly záhněd). Běžné jsou samostatné křemenné žíly, někdy s krystaly křišťálu (Žulová, Velká Kraš). V nízkoteplotní puklinové alpské paragenezi jsou místy nalézány kvalitní i rozměrné krystaly křišťálu nebo záhnědy (Vysoké Taury, Mirošov, Vernířovice u Sobotína). Křemen je typický ve výplních dutin permských andezitů (melafyrů) – ametyst, achát, chalcedon ( v Podkrkonoší na lokalitách Kozákov, Stará Paka a Železnice u Jičína).

Křemen má značný průmyslový význam jako sklářská surovina (sklářské písky – ložisko Střeleč pod Troskami). Krystaly křišťálu se využívají pro výrobu optických segmentů přístrojů. Pro tyto účely se dnes monokrystaly křemene vyrábějí synteticky. Zbarvené odrůdy křemene jsou polodrahokamy. V rámci různých hornin je křemen využíván ve stavebnictví.

Důležitými diagnostickými znaky je tvrdost, skelný lesk a variabilita zbarvení.

7.5.1.2 Tridymit

Složení odpovídá vzorci SiO₂, přítomno může být nepatrné množství izomorfního Al a Na.

Vyšší tridymit má hexagonální symetrii (prostorová grupa P6₃/mmc), nižší tridymit je monoklinický nebo rombický. Ve struktuře jsou tetraedry uspořádány do „vrstev“ podle (0001) a střídavě otočené vrcholy tetraedrů propojují vrstvy prostorově (obrázek 75-26). Mřížkové parametry vyššího tridymitu: a = 5,046; c = 8,236; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam tridymitu je na obrázku 75-27.

Tridymit tvoří drobné hexagonální tabulky (obrázek 75-28), zpravidla trojčatně srostlé (obrázek 75-29). Agregáty bývají radiálně paprsčité. Běžné jsou paramorfózy a-tridymitu po b-tridymitu.

Fyzikální vlastnosti: T = 6,5 - 7; H = 2,3. Bývá mléčně zakalený výjimečně čirý, lesk skelný, štěpný je podle báze a prizmatu.

Je to minerál typický pro výlevné hornin bohaté Si (ryolity, latity), např. Mariánská hora v Ústí nad Labem, Komňa.

Důležitým diagnostickým znakem je tvar krystalů.

7.5.1.3 Cristobalit

Složení odpovídá vzorci SiO₂, přítomno může být nepatrné množství izomorfního Al a Na.

Vyšší cristobalit je kubický (prostorová grupa Fd3m), nižší cristobalit má tetragonální symetrii (oddělení tetragonálně trapezoedrické, prostorová grupa P4₁2₁2 nebo P4₃2₁2). Vyšší cristobalit je stabilní od 1470° C po bod tání (1728° C). Ve struktuře jsou těsně uspořádány vrstvy tetraedrů SiO₄ podle (111) – obrázek 75-30. Mřížkové parametry nižšího cristobalitu: a = 4,7932; c = 6,9236; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 75-31.

Tvoří dipyramidální krystaly nebo kuličkovité agregáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 6,5; H = 2,27. Je bezbarvý nebo bílý, vykazuje skelný lesk.

Vyskytuje se ve výlevných Si bohatých horninách (Nezdenice).

7.5.1.4 Opál

Teoretické složení se vyjadřuje vzorcem SiO₂ . nH₂O. Zpravidla obsahuje 3 – 12 % vody.

Struktura nemá uspořádání stavebních jednotek (tetraedrů SiO₄) na dlouhou vzdálenost, takže opál je fáze amorfní. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku 75-32.

Obvykle tvoří hroznovité, kulovité nebo hlízovité agregáty, povlaky nebo žilky.

Fyzikální vlastnosti: T = 5 - 6, H = 2 - 2,2. Barva je zpravidla šedá nebo bílá (obrázek 75-33), existuje ale i řada nejrůzněji zbarvených odrůd (obrázek 75-34) – dřevitý opál, drahý opál a jiné.

Je to nízkoteplotní minerál, který vzniká i v povrchových podmínkách. Vzniká jako sekundární produkt v dutinách a trhlinách řady hornin, nachází se v reziduech hadců nebo je součástí schránek některých živočichů. Mezi nejznámější naleziště patří Kozákov, Nová Paka (dutiny andezitů), Křemže, Věžná (rezidua hadců), Dubník, Herlany (Slovensko – na trhlinách v andezitech).

7.5.1.5 Chalcedon

Jako chalcedon se označuje mikrokrystalická varieta křemene (obrázek 75-24). Tvoří agregátní mikrostruktury, složené z submikroskopických vláken, zrn a tyčinek, práškový RTG difrakční záznam odpovídá křemeni.

Vyskytuje se společně s křemenem ve varietách, které se označují jako achát (obrázek 75-25), jaspis, onyx nebo karneol. Nejznámější naleziště jsou v dutinách permských andezitů (melafyrů) v podkrkonoší (Kozákov, Stará Paka).

7.5.2 Oxidy s oktaedrickou strukturou

Do této kategorie patří skupiny izostrukturních minerálů hematit, korund a ilmenit nebo rutil a kasiterit.

7.5.2.1 Korund

Zpravidla bývá čistý a odpovídá teoretickému vzorci Al₂O₃, pouze drahokamové odrůdy obsahují malá množství příměsí Cr, Fe nebo Ti, které způsobují jejich typickou barvu.

Symetrie je trigonální (oddělení trigonálně skalenoedrické). Základem struktury (obrázek 75-35) je nejtěsnější hexagonální uspořádání kyslíkových atomů s ionty Al v dutinách s oktaedrickou koordinací. Z těchto dutin jsou obsazeny pouze 2/3 a zbytek je vakantní, takže je zachována celková elektrická neutralita struktury. Ve vertikálním uspořádání sdílí každý oktaedr plochu s oktaedrem přilehlé „vrstvy“. Kationty ve sdílených oktaedrech mají tendenci vzdalovat se ze své pozice směrem od sdílené ploch (vlivem vzájemných odpudivých sil). Mřížkové parametry: a = 4,751; c = 12,97; Z = 6. Práškový RTG difrakční záznam korundu je na obrázku 75-36.

Krystaly jsou dlouze sloupcovité nebo soudečkovité s bází a převažujícím prizmatem nebo s příkrými pyramidálními nebo skalenoedrickými plochami (obrázek 75-37), mohou být i klencového typu (obrázek 75-38). Hrany krystalů bývají velmi často zaoblené (obrázek 75-39). Běžněji se vyskytuje ve formě jednotlivých zrn (obrázek 75-40), zrnitých agregátů („smirek“) nebo valounů.

Fyzikální vlastnosti: T = 9; H = 4 - 4,1. Barva „běžného“ korundu je šedá, bílá, hnědavá nebo nažloutlá, z drahokamových odrůd má rubín červenou barvu, safír modrou, zlatý safír žlutou a leukosafír je bezbarvý. Korund má skelný lesk, je dělitelný podle báze, někdy velmi zřetelně. Důležité jsou jeho optické vlastnosti.

Korund je minerál typický pro asociace s vysokým podílem hliníku a relativně nízkým podílem SiO₂. Může být akcesorií v některých granitických horninách a pegmatitech (Dolní Bory u Velkého Meziříčí, Pokojovice u Třebíče), vyskytuje se v kontaktně metamorfovaných bauxitech a Al sedimentech, známý je i z regionálně metamorfovaných hornin (Chlum u Sepekova). Druhotně přechází korund díky své vyšší hustotě a odolnosti vůči zvětrávání do náplavů (Jizerská louka, Měrunice, naleziště Srí Lanky).

Korund je relativně vzácný minerál, jeho drahokamové odrůdy jsou velmi ceněny v klenotnictví, obecný korund se využívá pro brusné účely. Dnes je rozšířená výroba syntetického korundu pro obě jmenovaná použití, monokrystaly korundu se využívají navíc v laserech.

Diagnostickým znakem je především jeho tvrdost, dále i barva a parageneze výskytu.

7.5.2.2 Hematit

Oproti teoretickému vzorci Fe₂O₃ mívá zpravidla příměsi Ti, Mn a často obsahuje inkluze SiO₂. Nad 950° C je neomezeně mísitelný s ilmenitem (obrázek 75-41).

Symetrie je trigonální (oddělení trigonálně skalenoedrické). Je izostrukturní s korundem (obrázek 75-42), oktaedrické pozice obsazují místo hliníku atomy železa. Mřížkové parametry: a = 5,032; c = 13,737; Z = 6. Práškový RTG difrakční záznam hematitu je na obrázku 75-43.

Krystaly hematitu se formálně rozdělují do tří typů (obrázek 75-44):

typ elbský – převládá druhořadá dipyramida {22-43} v kombinaci se základním romboedrem. Tyto krystaly jsou často hojnoploché, čočkovitého habitu.
typ alpský (gotthardský) – převládají bazální plochy ve spojce s klencem a dipyramidou; tento tabulkovitý typ krystalů je typický pro vznik při nižších teplotách
typ altenberský – převládá kombinace pozitivního a negativního klence ve tvaru deformované krychle.

Známé jsou srůsty krystalů podle báze a pozitivního klence. Agregáty jsou celistvé, zrnité nebo zemité, metamorfovaný šupinkatý hematit s křemenem se označuje jako itabirit, ledvinité agregáty s radiálně paprsčitou stavbou se nazývají lebníky (obrázek 75-45). Častá je forma oolitického hematitu (obrázek 75-46), lístkovité agregáty se označují jako železná slída (spekularit) a v neposlední řadě jsou to nejrůznější zemité agregáty většinou ve směsi s dalšími oxidy a hydroxidy.

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5 (agregáty mohou mít tvrdost pouze 1); H = 5,3. Barva je červená (obrázek 75-47), červenohnědá až černá, vryp světle až tmavě červený, lesk krystalů kovový, u některých agregátů pouze matný. Vykazuje dělitelnost podle báze a klence.

Hematit je obecně rozšířeným červeným pigmentem minerálů a hornin. Vzniká v různých podmínkách. Poměrně malý význam mají výskyty v magmatitech, pegmatitech, ve skarnech nebo alpských žilách. Hydrotermální hematit najdeme na sideritových žilách Slovenského Rudohoří, např. Rudňany a Slovinky (často ve varietě spekularit). Hematit (často ve varietě lebník) s křemenem je znám z žil v Horní Blatné u Jáchymova nebo Horní Halže. Ekonomický význam mají ložiska BIF páskovaných hematitů v jaspilitech (Lahn - Dill v Porýní, Krivoj Rog na Ukrajině) a metamorfovaná forma těchto ložisek (Itabira - Brazílie). Menší ložiskový význam mají oolitická a detritická sedimentární ložiska hematitu (ordovik Barrandienu – Nučice, Ejpovice, Zdice, Mníšek u Prahy) a reziduální ložiska Fe a Al rud v tropických oblastech. Hematit může krystalovat také z fumarolových plynů činných sopek (Elba).

Hematit je významnou rudou železa.

Důležitým diagnostickým znakem je barva a barva vrypu.

7.5.2.3 Ilmenit

Teoretický vzorec je FeTiO₃, izomorfně bývají zastoupeny komponenty pyrofanitová (MnTiO₃) a geikelitová (MgTiO₃), běžný je i nízký obsah trojmocného železa.

Symetrie je trigonální (oddělení trigonálně romboedrické). Struktura je izotypní se strukturou korundu (obrázek 75-48) s tím, že Al ionty jsou střídavě nahrazeny ionty Fe a Ti. Mřížkové parametry: a = 5,093; c = 14,06; Z = 6. Práškový RTG difrakční záznam ilmenitu je na obrázku 75-49.

Tvoří tlustě tabulkovité (obrázek 75-50), vzácněji romboedrické krystaly (obrázek 75-51), nedokonale omezené tabulky nebo celistvé až jemně zrnité agregáty, valounky a zrnka. Dvojčatné srůstá podle ploch klenců (10-12) a (10-11).

Fyzikální vlastnosti: T = 5 – 5,5; H = 4,7. Barva je obvykle hnědočerná až černá (obrázek 75-52), lesk mdlý až polokovový, vryp černý až červenohnědý, dělitelný je podle klence. Je velmi slabě magnetický. Velmi časté jsou přeměny na leukoxen, což je směs minerálů Fe a Ti.

Je běžnou akcesorií bazických až ultrabazických magmatitů (gabro Špičák u Deštného, kdyňský bazický masív – Orlovice), vyskytuje se v pegmatitech (Pozďátky u Třebíče, Dolní Bory) nebo na alpských žilách (Markovice u Čáslavi). Jako akcesorii ho najdeme rovněž v regionálně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity). V některých případech se dostává do aluvií (Jizerská louka – „iserín“), nebo vznikají tzv. mořské černé plážové písky.

Ilmenit je významnou rudou titanu.

Diagnostickými znaky jsou tvar krystalů, barva vrypu a typické přeměny na leukoxen.

7.5.2.4 Rutil

Ideální vzorec je TiO₂, mezi časté izomorfní příměsi patří Fe, Nb a Ta.

Symetrie je tetragonální (oddělení ditetragonálně dipyramidalní). Struktura rutilu (obrázek 75-53) je založena na přibližně hexagonálním nejtěsnějším uspořádání atomů kyslíku, kde polovinu oktaedrických intersticiálních pozic zaujímají atomy Ti (koordinační číslo 6). Koordinační oktaedry Ti jsou navzájem propojeny horizontálními hranami tak, že tvoří pásy ve směru vertikály. Mezi sebou jsou pásy propojeny rohy oktaedrů. Toto uspořádání podmiňuje prizmatickou štěpnost. Mřížkové parametry: a = 4,594; c = 2,958; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam rutilu je na obrázku 75-54.

Krystaly rutilu protažené podle osy c jsou krátce sloupcovité (obrázek 75-55), na spojkách najdeme z krystalových tvarů nejčastěji tetragonální prizma a dipyramidu, někdy mohou mít až jehlicovitý charakter (sagenit). Typické je podélné rýhovaní ploch prizmatu, hrany bývají někdy zaoblené a krystaly mají valounovitý tvar (obrázek 75-56). Často bývá zdvojčatělý podle (101) v tzv. kolénkovitá dvojčata nebo cyklická trojčata a šesterčata (obrázek 75-57). Vzácnější je srůst (301) tzv. srdčitých dvojčat. Plocha (100) může epitakticky srůstat s plochou (0001) hematitu. Agregáty jsou nejčastěji hrubozrnné.

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,25. Barva je červenohnědá až černá, lesk diamantový nebo kovový. Štěpnost (110) bývá zřetelná, vryp je tmavě hnědý. Důležité jsou optické vlastnosti rutilu.

Rutil je vysokoteplotní minerál vyskytující se jako akcesorie v magmatických a metamorfovaných horninách (granulity, amfibolity, ruly). Bývá také v pegmatitech (Věžná), na greisenových ložiskách a na alpských žilách (Mirošov, lom Mastná bába u Golčova Jeníkova). V sedimentech může vznikat při diagenezi a druhotně se rutil koncentruje v náplavech (Soběslav, Golčův Jeníkov).

Může být surovinou pro získávání Ti.

Diagnostické znaky jsou zejména dvojčatění krystalů, barva a odolnost.

7.5.2.5 Anatas, brookit

Oba minerály jsou méně časté polymorfní modifikace TiO₂.

Anatas je tetragonální (oddělení ditetragonálně dipyramidální) a jeho struktura je založena na vzájemně propojených oktaedrech TiO₆ (obrázek 75-58). Mřížkové parametry: a = 3,793; c = 9,51; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam anatasu je na obrázku 75-59. Brookit je rombický (oddělení dipyramidální). Ve struktuře se oktaedry TiO₆ spojují do řetězců podle [001] a následně do vrstev podle (100) – obrázek 75-60. Mřížkové parametry: a = 5,456; b = 9,182; c = 5,143; Z = 8. Práškový RTG difrakční záznam brookitu je na obrázku 75-61.

Anatas tvoří téměř výhradně krystaly dipyrmidálního typu (obrázek 75-62). Pro brookit jsou charakteristické tabulkovité krystaly (obrázek 75-63), často s rýhováním, epitakticky srůstá s rutilem.

Fyzikální vlastnosti anatasu: T = 5,5 – 6; H = 3,9. Barva je červenohnědá nebo tmavě modrá, lesk je polokovový nebo diamantový. Štěpnost je dokonalá podle (101). Fyzikální vlastnosti brookitu: T = 5,5 – 6; H = 4,1. Barva je světle až tmavě hnědá, někdy do oranžova. Lesk je diamantový.

Oba minerály se vyskytují na alpských žilách nebo v metamorfovaných horninách. Jsou poměrně vzácné.

7.5.2.6 Kasiterit (cínovec)

Teoretický vzorec je SnO₂, běžná je izomorfní příměs Fe, Ti, Mn, Ta nebo Nb.

Symetrie je tetragonální (oddělení ditetragonálně dipyramidální). Je izostrukturní s rutilem (obrázek 75-64). Mřížkové parametry: a = 4,738; c = 3,118; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam kasiteritu je na obrázku 75-65.

Habitus krystalů je závislý na teplotách vzniku – vysokoteplotní krystaly bývají krátce sloupcovité s krystalovými plochami dipyramidy a prizmatu (obrázek 75-66), hydrotermálně vzniklé krystaly jsou jehličkovité a v epitermálních podmínkách bývá kolomorfní. Téměř vždy (i zdánlivé monokrystaly) bývá zdvojčatělý podle (101) a to i polysynteticky nebo cyklicky (obrázek 75-67). Podle (301) srůstá vzácně. Agregáty tvoří zpravidla zrnité nebo kolomorfní.

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 7; H = 6,8 - 7,0. Barva je nejčastěji hnědá až černá (obrázek 75-68), může být ale i bezbarvý, lesk kovový (obrázek 75-69), štěpnost nedokonalá. V závislosti na příměsích může být polovodičem.

Kasiterit je typickým minerálem vysokoteplotních hydrotermálních asociací na hranici pegmatitového a hydrotermálního procesu. Je rudním minerálem ložisek greisenového typu, kde se vyskytuje v asociaci s křemenem, wolframitem, scheelitem, topazem a cinvalditem (Cínovec, Krupka, Horní Slavkov). Kasiterit je podružným minerálem některých pegmatitů, zejména lithných (Rožná). Sekundární výskyty i ložiska kasiteritu jsou v náplavech (Malajsie).

Kasiterit je nejdůležitější rudou cínu.

Důležitým diagnostickým znakem je dvojčatění krystalů.

7.5.3 Oxidy s kombinovanou tetraedrickou – oktaedrickou strukturou

Do této skupiny oxidů patří tzv. „spinelidy“ (minerály skupiny spinelu). Běžnými spinelidy jsou magnetit, spinel a chromit. Vzácnějšími minerály této skupiny jsou hercynit (FeAl₂O₄), gahnit (ZnAl₂O₄), galaxit (MnAl₂O₄) a franklinit (ZnFe₂O₄) – obrázek 75-70.

Spinelidy představují izostrukturní fáze. Atomy kyslíku jsou ve struktuře směstnány přibližně v nejtěsnějším kubickém uspořádání ve vrstvách kolmo na [111]. V základní buňce spinelidů vzniká 32 oktaedrických a 64 tetraedrických pozic; obsazeno kationty je pouze 16 oktaedrických a 8 tetraedrických dutin. Obsazené oktaedrické pozice jsou propojeny hranami do rovin paralelních s (111) a obsazené tetraedrické polyedry s vrcholy ve směru [111] propojují oktaedrické sítě. Obecný vzorec XY₂O₄ (sumárně pro základní buňku X₈Y₁₆O₃₂) je doplňován prvky podle valence. V normální spinelové struktuře je 8 pozic X obsazeno dvojmocnými prvky v tetraedrické koordinaci a 16 pozic Y trojmocnými prvky v oktaedrické koordinaci. V inverzní spinelové struktuře je polovina z kationtů Y v tetraedrických dutinách a všechny atomy X jsou v oktaedrických dutinách (vzorec Y(XY)O₄).

7.5.3.1 Spinel

Teoretické složení MgAl₂O₄ spinel většinou nemá, běžně obsahuje izomorfní podíl jiných koncových členů spinelové skupiny, např. Fe, Cr, Zn.

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Jeho struktura odpovídá normální spinelové struktuře (obrázek 75-71), tj. 8 pozic X obsazeno dvojmocnými prvky v tetraedrické koordinaci a 16 pozic Y trojmocnými prvky v oktaedrické koordinaci. Mřížkové parametry: a = 8,08; Z = 8. Práškový RTG difrakční záznam spinelu je na obrázku 75-72.

Nejčastěji tvoří oktaedrické krystaly, časté jsou srůsty podle (111) – obrázek 75-73. Agregáty jsou zrnité nebo tvoří izometrická zrna, bývá ve formě valounů.

Fyzikální vlastnosti: T = 8; H = 3,5 – 3,7 (podle složení). Spinely mohou být čiré, většinou však mají různé zbarvení, nejčastěji do modra nebo do hněda (obrázek 75-74). Drahokamové odrůdy jsou červené, černá varieta se nazývá „pleonast“. Lesk je skelný. Důležité jsou optické vlastnosti spinelu.

Spinel je vysokoteplotní minerál, objevuje se jako akcesorie bazických a ultrabazických magmatických hornin, v pegmatitech (spíše gahnit), častý je vmetamorfovaných dolomitových a kalcit-dolomitových mramorech (Sokolí u Třebíče, Stará Červená Voda u Žulové). Objevuje se i v regionálně metamorfovaných břidlicích a rulách. Běžný je v aluviích někdy v ložiskových akumulacích (Měrunice, Jizerská louka).

Drahokamové odrůdy spinelu jsou vysoce ceněny v klenotnictví, může být používán jako brusivo.

Diagnostickými znaky je častý výskyt v krystalech a jeho vysoká tvrdost.

7.5.3.2 Chromit

Ideální vzorec je FeCr₂O₄, ale vždy obsahuje izomorfní příměs magnesiochromitu MgCr₂O₄ a rovněž dalších členů (Fe⁺³, Mn, Zn, Al).

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Struktura je normální spinelová (obrázek 75-75). Mřížkové parametry: a = 8,36; Z = 8. Práškový RTG difrakční záznam chromitu je na obrázku 75-76.

Krystaly chromitu jsou poměrně vzácné a mají tvar oktaedru. Agregáty bývají masivní, někdy zrnité, zrna jsou izometrická.

Fyzikální vlastnosti: T = 5,5; H = 4,5 – 5,1 (podle složení). Chromit má černou až černohnědou barvu a kovový lesk, není magnetický.

Ekonomický význam mají ložiska chromitu v ultrabazických horninách – peridotitech a hadcích (Bushveld – JAR, Ural, Albánie). V akcesorickém množství se vyskytuje v hadcích u Hrubšic a Nové Vsi u Oslavan, větší agregáty a kusy jsou známy z Drahonína u Tišnova.

Chromit je jedinou rudou chrómu.

Chromit je velmi podobný magnetitu, není však magnetický, oproti spinelu má menší tvrdost.

7.5.3.3 Magnetit

Ideální chemické složení je vyjádřeno vzorcem Fe⁺³(Fe⁺² Fe⁺³)O₄, běžně obsahuje izomorfní příměsi Mg, Al, Ti, Cr, V nebo Mn.

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Struktura je inverzní spinelová (obrázek 75-77). Mřížkové parametry: a = 8,391; Z = 8. Práškový RTG difrakční záznam magnetitu je na obrázku 75-78.

Běžně tvoří krystaly oktaedrického typu (obrázek 75-79), které mohou být zdvojčatělé podle (111). Agregáty bývají hrubě až středně zrnité (obrázky 75-80 a 75-81), mohou být oolitické nebo sferolitické. Tvoří izomorfní vtroušená zrna.

Fyzikální vlastnosti: T = 5,5 - 6, H = 5,1 – 5,2. Barva je vždy černá s černým vrypem. Lesk je kovový, lom lasturnatý. Je silně magnetický.

Magnetit se vyskytuje v akcesorickém množství v bazických magmatických horninách. V intruzívech (gabrech) lokálně vytváří ložiska, často v asociaci s ilmenitem (Ural, Švédsko). Je typický pro Fe-skarny (Malešov u Kutné Hory, Vlastějovice nad Sázavou, Měděnec, Pernštejn u Nedvědice). Největší ložiska magnetitu (někdy v asociaci s hematitem) jsou sedimentogenní geneze a následně postižená metamorfózou. Jde o prekambrickou páskovanou železnorudnou formaci (tzv. BIF) – (Kursk, Rusko). Magnetit je také rudním minerálem vulkanickosedimentárních ložisek Lahn-Dillského typu, která se u nás těžila u Malé Morávky, Zlatých Hor nebo na Malém dědu v Hrubém Jeseníku. Jako krystalovaný akcesorický minerál vystupuje magnetit v chloritových břidlicích a krupnících v okolí Sobotína.

Magnetit je nejkvalitnější rudou železa.

Důležitými diagnostickými znaky je tvar krystalů a magnetismus.

7.5.3.4 Chrysoberyl

Teoretické složení BeAl₂O₄ je obvykle doplněno přítomností Cr, Fe nebo Ti.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dypiramidální). Základem struktury jsou tetraedry BeO₄, které jsou v prostoru propojeny oktaedry AlO₆ (obrázek 75-82). Mřížkové parametry: a = 5,476; b = 9,404; c = 4,427; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam chrysoberylu je na obrázku 75-83.

Krystaly chrysoberylu tvoří obvykle tabulky podle 001 s typickým rýhováním (obrázek 75-84), časté jsou u chrysoberylu dvojčatné srůsty, případně cyklické srostlice podle (031) – obrázek 75-85.

Fyzikální vlastnosti: T = 8,5; H = 3,5 – 3,8. Barva je většinou žlutá nebo žlutozelená (obrázek 75-86), krystalové plochy mají skelný lesk. Drahokamová odrůda „alexandrit“ je smaragdově zelená za denního světla, červená v procházejícím a umělém světle. Štěpnost může být zřetelná podle (110).

Chrysoberyl je velmi vzácným minerálem některých pegmatitů (Ural - alexandrit), v ČR je znám z sillimanitového pegmatitu „Rasovna“ u Maršíkova. Druhotně se chrysoberyl nalézá v náplavech.

7.5.4 Oxidy s kubickou strukturou

Kubickou koordinaci kationtů ve struktuře má z běžnějších minerálů pouze uraninit.

7.5.4.1 Uraninit

Teoretický vzorec se uvádí jakoUO₂, uran ale bývá zpravidla v různých oxidačních stupních a tak složení uraninitu leží mezi UO₂ a U₃O₈. Izomorfně za uran zastupuje s Th (thorianit – ThO₂), přítomny mohou být i Ra, Ce, Y, Ra, Ac nebo He. Díky radioaktivnímu rozpadu bývá přítomno i Pb²⁰⁶ a Pb²⁰⁷. Poločas rozpadu U²³⁸ je 4,51 . 10⁹ roku.

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Struktura uranu s U⁺⁴ je na obrázku 75-87, většinou je ale komplikovanější a velmi často postižena metamiktní přeměnou. Mřížkové parametry: a = 5,4682; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam uraninitu je na obrázku 75-88.

Krystaly uraninitu jsou zpravidla kubické nebo ve spojkách s oktaedrem, někdy srůstá podle (111). Jako smolinec se zpravidla označuje kryptokrystalická varieta, tvořící ledvinité nebo žilkovité agregáty. Jako uranová čerň se označují zemité a práškovité agregáty, zpravidla za sucha nesoudržné a vyplňující tektonické pukliny.

Fyzikální vlastnosti: T = 5 – 6 (v závislosti na formě – zemité agregáty kolem 1); H = 7,5 - 9,7 (hustota klesá se zvyšujícím se oxidačním stupněm U). Barva je zpravidla černá, lesk na krystalech polokovový, na agregátech pouze mastný. Je silně radioaktivní, převládá izotop ²³⁸U, zastoupení izotopu ²³⁵U je asi 0,7 %.

Uraninit je typickým minerálem hydrotermálních žilných ložisek. Vyskytuje se v asociaci s karbonáty, tmavým fluoritem, pyritem (Příbram, Rožínka, Bukov, Olší). Jinou formací s uraninitem jsou hydrotermální žilná ložiska „pětiprvkové formace“ (Jáchymov, Zálesí u Javorníka). Ložiskový význam mají akumulace v permských nebo křídových písčitých sedimentech, kde je méně významnou složkou po coffinitu (Stráž pod Ralskem). Akcesoricky bývá v některých žulách a pegmatitech. Při zvětrávání uraninitu vznikají typické supergenní fáze – uranové slídy (torbernit, autunit, aj.)

Uraninit je strategickou rudou uranu, dnes zejména pro energetické využití.

7.5.5 Oxidy s jiným uspořádáním struktury

7.5.5.1 Kuprit

Teoretické složení Cu₂O bývá ovlivněno heterogenními příměsemi ryzí mědi, Fe oxidů a hydroxidů nebo křemene.

Symetrie je kubická (oddělení hexaoktaedrické). Základem struktury je prostorově centrovaná kubická buňka obsazená kyslíkem, měď je v tetraedrické koordinaci (obrázek 75-89). Mřížkové parametry: a = 4,2696; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam kupritu je na obrázku 75-90.

Krystaly mají nejčastěji tvar oktaedru nebo krychle (obrázek 75-91), agregáty bývají zrnité, celistvé nebo stébelnaté, zvláštní případ jsou tence jehlicovité až vláknité agregáty označované jako chalkotrichit (obrázek 75-92). Často se vyskytuje v zemitých agregátech spolu s oxidy a hydroxidy Fe.

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 - 4; H = 6,1. Barva krystalů je červená nebo karmínová (obrázek 75-93), lesk diamantový, agregáty vykazují barvu zpravidla tmavě červenou a lesk je slabší. Vryp je hnědočervený.

Vzniká za oxidačních podmínek zpravidla jako produkt oxidace sulfidů Cu, často spolu s ryzí mědí (Borovec u Štěpánova), častý bývá i v sedimentárních rudách převážně permského stáří, Objevuje se v dutinách permských andezitů (melafyrů) s Cu-mineralizací, zejména na lokalitě Studenec.

Diagnostickými znaky jsou barva a tvar krystalů, vysoký lesk.

7.5.5.2 Columbit – tantalit

Ideální vzorec columbitu je FeNb₂O₆ a tantalitu MnTa₂O₆. Oba minerály tvoří izomorfní řadu, běžná je přítomnost dalších izomorfních prvků, např. W, Zr, Sn nebo U.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Je izotypní s brookitem – atomy kovů jsou v oktaedrické koordinaci s kyslíkem a tyto polyedry jsou přes společné hrany propojeny do řetězců podle [001] a následně do vrstev (100) – obrázek 75-94. Mřížkové parametry columbitu: a = 5,746; b = 14,308; b = 5,075; Z = 4. Mřížkové parametry tantalitu: a = 5,772; b = 14,465; b = 5,097; Z = 4. Práškové RTG difrakční záznamy columbitu je na obrázku 75-95.

Oba minerály běžně tvoří tabulkovité krystalky podle (010) (obrázek 75-96), typus krystalů je často prizmatický. Agregáty bývají masivní, zrnité.

Fyzikální vlastnosti: T = 6; H = 6,3 (columbit); 8,1 (tantalit). Barva je hnědočerná až černá (obrázek 75-97), lesk je polokovový.

Minerály řady columbit – tantalit jsou vzácnými akcesoriemi pegmatitů a granitických hornin. V ČR jsou popsány z většiny větších pegmatitových těles (např. Dolní Bory, Vernířovice - Střelecký důl).

Druhotně se columbit a tantalit koncentruje v náplavech (Jizerská louka).

Jde o průmyslové minerály pro získávání Nb a Ta.

7.5.6 Hydroxidy

Tyto minerály mají ve své struktuře hydroxylové skupiny (OH)^- nebo molekuly vody. Výsledkem je přítomnost mnohem slabších vazeb, než je tomu u oxidů, a proto vykazují mnohem nižší tvrdosti a hustoty. Zpravidla jsou produktem nejrůznějších alterací a sekundárních přeměn jiných minerálů.

7.5.6.1 Gibbsit (hydrargillit)

Jeho teoretické složení je Al(OH)₃, zpravidla obsahuje ve svých agregátech mechanické příměsi.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Struktura je důležitým typem, kde ve směru osy c jsou uloženy vrstvy oktaedrů Al(OH)₆. Tyto oktaedry jsou ve vrstvách spojovány společnými hranami. Aby vrstva byla elektricky neutrální, je každá třetí pozice Al vakantní (obsazeny jsou pouze 2/3 oktaedrických pozic). Jednotlivé vrstvy jsou ve struktuře vázány velmi slabými mezimolekulovými silami (obrázek 75-98). Mřížkové parametry: a = 8,641; b = 5,07; c = 9,719; b = 94,566°; Z = 8. Práškový RTG difrakční záznam gibbsitu je na obrázku 75-99.

Krystaly jsou vzácné, obvykle se vyskytuje v jemně šupinkatých, hroznovitých, zemitých paprsčitých nebo ledvinitých agregátech.

Fyzikální vlastnosti: T = 2,5 – 3; H = 2,3 – 2,4. Je bezbarvý nebo bílý, lesk je perleťový. Štěpnost je dokonalá podle (001).

Je typickým hydrotermálním produktem zvětrávání magmatických a metamorfovaných hornin. S diasporem a boehmitem je součástí bauxitů a lateritů. Při metamorfóze přechází na diaspor, za vyšších teplot a tlaků na korund.

7.5.6.2 Brucit

Jeho teoretické složení je Mg(OH)₂, často obsahuje heterogenní příměsi jiných minerálů.

Symetrie je trigonální (oddělení ditrigonálně skalenoedrické). Jedná se o důležitý strukturní typ. Vrstvy oktaedrů Mg(OH)₆ jsou uloženy kolmo na osu c, přičemž jsou tyto oktedry ve vrstvách spojovány společnými hranami (podobně jako gibbsit). Aby vrstva byla elektricky neutrální, jsou všechny oktaedrické pozice obsazeny atomy Mg. Jednotlivé vrstvy ve struktuře jsou pak vázány velmi slabými mezimolekulovými silami (obrázek 75-100). Mřížkové parametry: a = 3,147; c = 4,769; Z = 1. Práškový RTG difrakční záznam brucitu je na obrázku 75-101.

Krystaly jsou vzácné, tence tabulkovité, agregáty jsou šupinaté, zrnité nebo vláknité.

Fyzikální vlastnosti: T = 2,5 – 3; H = 2,4. Barva je bílá, nažloutlá nebo nazelenalá, lesk je perleťový nebo skelný. Štěpnost je dokonalá podle (0001).

Je typickým nízkoteplotním minerálem, je znám ze žilek v serpentinitech (Borek u Chotěboře) nebo chloritových břidlic.

Velmi se podobá mastku.

7.5.6.3 Diaspor

Teoretický vzorec AlO(OH) může být doplněn nepatrným množstvím Fe nebo Mn.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Ve struktuře (obrázek 75-102) jsou koordinační oktaedry hliníku propojeny přes hrany do dvojitých řetězců. Tyto jsou přes vrcholy spojeny rovnoběžně s (001). Diaspor je polymorfní modifikací a. Mřížkové parametry: a = 4,397; b = 9,421; c = 2,8439; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam diasporu je na obrázku 75-103.

Vzácné krystaly bývají tabulkovité podle (010) nebo s plochami dipyramidy a rýhovaného prizmatu, agregáty jsou zpravidla lupenité a stébelnaté.

Fyzikální vlastnosti: T = 6,5 - 7; H = 3,3 - 3,5. Barva je růžovošedá, modravá nebo zelenavá, lesk perleťový nebo skelný, dokonalá štěpnost je definována směrem (010).

Diaspor vzniká při hydrotermálních alteracích hornin bohatých Al, je častou součástí bauxitů nebo Al bohatých jílů. Jako alterační produkt byl popsán na pegmatitech v Dolních Borech nebo Vernéřově u Aše.

7.5.6.4 Boehmit

Jedná se o g-polymorfní modifikaci AlO(OH). Název se někdy uvádí jako böhmit.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Struktura je na obrázku 75-104. Mřížkové parametry: a = 2,868; b = 12,227; c = 3,7; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam boehmitu je na obrázku 75-105.

Tvoří masivní nebo pisolitické agregáty.

Fyzikální vlastnosti: T = 3; H = 3 – 3,1. Barva je bílá, nažloutlá nebo nazelenalá.

Vyskytuje se podobně jako diaspor v bauxitech a lateritech.

Boehmit a diaspor je možné rozlišit pouze rentgenometricky.

7.5.6.5 Goethit

Jedná se o a-modifikaci FeO(OH), která obsahuje navíc absorbovanou vodu nebo nečistoty jiných minerálů.

Symetrie je rombická (oddělení rombicky diparamidální). Je izotypní s diasporem (struktura 75-106). Mřížkové parametry: a = 4,596; b = 9,957; c = 3,021; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam goethitu je na obrázku 75-107.

Krystaly bývají jehličkovité (obrázek 75-108) nebo tabulkovité podle (010), někdy rýhované podle vertikály. Agregáty jsou kulovité, ledvinité, krápníčkovité nebo jehličkovité (příbramská „sametka“), většinou s radiálně paprsčitou stavbou (obrázek 75-109).

Fyzikální vlastnosti: T = 5 - 5,5; H = 3,3 – 4,3. Barva je červenohnědá nebo žlutohnědá, lesk polokovový, žlutohnědý vryp. Štěpnost podle (010) je dokonalá, podle (100) zřetelná.

Spolu s lepidokrokitem je jednou z hlavních složek limonitu, běžně vzniká přeměnou pyritu a sideritu za normálních teplot a tlaků. Je nízkoteplotním minerálem na rudních žilách (Příbram) a je hojný v oxidační zóně různých ložisek.

Lze ho dobře poznat podle barvy a formy některých agregátů.

7.5.6.6 Lepidokrokit

Je g-polymorfem FeO(OH).

Symetrie je rombická (oddělení rombicky dipyramidální). Ve struktuře jsou Fe oktaedry uspořádány do řetězců podle osy c. Řetězce jsou pak přes hrany propojeny do vrstev, které jsou mezi sebou vázány slabými silami (obrázek 75-110). Mřížkové prametry: a = 3,86; b = 12,5; c = 3,06; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam lepidokrokitu je na obrázku 75-111.

Tabulkovité krystaly bývají uspořádané do vějířovitých agregátů, bývá práškovitý, ledvinitý nebo vláknitý.

Fyzikální vlastnosti: T = 5; H = 4. Barva kolísá od žlutooranžové přes cihlovou a hnědo-červenou až po odstíny hnědé. Lesk na krystalových plochách může být až diamantový. Je dokonale štěpný podle (010).

Vyskytuje se v podobných asociacích jako goethit, bývá však opomíjeným minerálem.

Rozlišení od goethitu je někdy možné pouze rentgenometricky.

7.5.6.7 Manganit

Ideální chemické složení MnO(OH), obsahuje příměsi Fe, Al nebo Ba. Jedná se o g-polymorfní modifikaci této sloučeniny.

Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky prizmatické). Ve struktuře (obrázek 75-112) najdeme Mn v oktaedrické koordinaci a tyto polyedry jsou uspořádány do řetězců podle [001]. Mřížkové parametry: a = 8,94; b = 5,28; c = 5,74; b = 90°. Práškový RTG difrakční záznam manganitu je na obrázku 75-113.

Krystaly jsou krátce nebo dlouze sloupcovité s typickým rýhováním, někdy zdvojčatělé podle (011). Agregáty jsou zrnité, vláknité nebo krápníčkovité.

Fyzikální vlastnosti: T = 4; H = 4,3 – 4,4. Barva je tmavě ocelově šedá nebo černá (obrázek 75-114) s polokovovým leskem. Štěpnost je dokonalá podle (010).

Je nízkoteplotním minerálem, vyskytuje se v gossanech některých ložisek.

7.5.6.8 Jiné hydroxidy

Hydroxidů je známo více, ale jsou relativně vzácné. V následujícím textu jsou vysvětleny některé často používané názvy.

Manganomelany (psilomelan, wad) jsou oxidy a hydroxidy Mn, podobné amorfním látkám. Wad je černý, zemitý a vytváří nejčastěji dendrity na puklinách hornin. Psilomelan je také černý, vyskytuje se v podobě kompaktních agregátů.

Bauxit není minerální druh, ale spíše technologické označení horniny, která je složena převážně z gibbsitu, boehmitu a diasporu.

Limonit rovněž není minerálním druhem, ale označením hmoty (horniny). Ve složení převládá goethit a lepidokrokit, podružně může být zastoupen hematit a další minerály Fe.

Zpět na hlavní stránku