hlavní stránka | obsah | učebnice | mapa webu | o autorech | rejstřík |
2.4.1.1 Oddělení triklinicky pinakoidální
2.4.1.2 Oddělení triklinicky pediální
2.4.2.1 Oddělení monoklinicky prizmatické
2.4.2.2 Oddělení monoklinicky domatické
2.4.2.3 Oddělení monoklinicky sfenoidické
2.4.3.1 Oddělení rombicky dipyramidální
2.4.3.2 Oddělení rombicky pyramidální
2.4.3.3 Oddělení rombicky disfenoidické
2.4.4.1 Oddělení ditetragonálně dipyramidální
2.4.4.2 Oddělení ditetragonálně pyramidální
2.4.4.3 Oddělení tetragonálně skalenoedrické
2.4.4.4 Oddělení tetragonálně dipyramidální
2.4.4.5 Oddělení tetragonálně trapezoedrické
2.4.4.6 Oddělení tetragonálně disfenoidické
2.4.4.7 Oddělení tetragonálně pyramidální
2.4.5.1 Oddělení dihexagonálně dipyramidální
2.4.5.2 Oddělení dihexagonálně pyramidální
2.4.5.3 Oddělení hexagonálně dipyramidální
2.4.5.4 Oddělení hexagonálně trapezoedrické
2.4.5.5 Oddělení hexagonálně pyramidální
2.4.5.6 Oddělení ditrigonálně dipyramidální
2.4.5.7 Oddělení trigonálně dipyramidální
2.4.6.1 Oddělení ditrigonálně skalenoedrické
2.4.6.2 Oddělení ditrigonálně pyramidální
2.4.6.3 Oddělení trigonálně trapezoedrické
2.4.6.4 Oddělení trigonálně romboedrické
2.4.6.5 Oddělení trigonálně pyramidální
2.4.7.1 Oddělení kubicky hexaoktaedrické
2.4.7.2 Oddělení kubicky hexatetraedrické
2.4.7.3 Oddělení kubicky didokaedrické
2.4.7.4 Oddělení kubicky pentagon trioktaedrické
2.4.7.5 Oddělení kubicky pentagon tritetraedrické
K označení
každého krystalového oddělení (bodové grupy) je použito mezinárodního
Hermann - Mauguinova symbolu. Závislosti mezi prvky symetrie jsou graficky vyjádřeny
stereogramem (Gadolinovou projekcí). Póly ploch horní poloviny
krystalu jsou značeny křížkem, póly ploch dolní poloviny krystalu prázdným
kroužkem. Pokud leží dvě plochy nad sebou (v horní i dolní části
krystalu) je to vyjádřeno křížkem v kroužku. Označení prvků symetrie
odpovídá mezinárodnímu značení (viz obrázek
24-1).
Zastoupení
minerálů v jednotlivých soustavách není rovnoměrné, nejvíce je
minerálů s vysokou symetrií, přibližné zastoupení uvádí přehled:
triklinická 2%
monoklinická 21%
rombická 20%
tetragonální 12%
hexagonální 19%
kubická 26%
Největší počet minerálních druhů je zastoupen v holoedrickém oddělení každé soustavy.
Krystaly triklinické soustavy se vztahují ke krystalografickému kříži se třemi nezávislými osami a, b, c, které svírají zcela obecné úhly (obrázek 24-2). Pro orientaci triklinických krystalů v prostoru jsou obvykle dodržována tato základní pravidla:
Nejvýraznější zóna je vertikální; osa této zóny je totožná s krystalografickou
osou c.
Tvar {001} se svažuje dopředu doprava
Ve vertikální zóně mohou být vybrány dva tvary - jeden jako {100} a
druhý jako {010}. Směr os a a b je pak určen protnutím těchto tvarů. Osa
b
by měla být delší než osa a.
Obecně
by mělo pro mřížkové parametry platit, že c0 < a0 < b0 a všechny úhly jsou tupé.
Jediným prvkem symetrie tohoto oddělení je střed symetrie (jednočetná inverzní osa symetrie), viz stereogram. Obecným tvarem oddělení je otevřený krystalový tvar – pinakoid. Pinakoid je tvořen dvěma identickými paralelními plochami. Je-li krystal orientován vzhledem k souřadným osám, Millerovy indexy pinakoidu určují jeho pozici:
jednoúsekové pinakoidy {100}, {010} a {001}. Každý z těchto
pinakoidů protíná jednu krystalografickou osu a s ostatními je rovnoběžný
(obrázek 24-3). Pinakoid a (přední) protíná osu
a; pinakoid b (boční)
protíná osu b; pinakoid c (bazální) protíná osu c.
dvojúsekové pinakoidy {0kl}, {h0l} a {hk0}. Tvar {0kl} je rovnoběžný
s osou a a může být pozitivní {0kl} nebo negativní {0-kl}; tvar {h0l}
je rovnoběžný s osou b a může být pozitivní {h0l} nebo negativní
{-h0l}; tvar {hk0} je paralelní s osou c a je pozitivní {hk0} nebo
negativní {h-k0}, vše viz obrázek 24-4.
trojúsekový pinakoid {hkl}. Tvar {hkl} je pozitivní pravý, {h-kl} je
pozitivní levý, {hk-l} je negativní pravý a {h-k-l} je negativní levý. Každý
z těchto dvojplochých tvarů se může vyskytovat nezávisle na jiném (obrázek
24-5).
V tomto oddělení krystalují např. chalkantit (modrá skalice), mikroklin, plagioklasy, rodonit, wollastonit a další.
V tomto oddělení není přítomen žádný prvek symetrie, krystaly z tohoto oddělení jsou zcela asymetrické (viz stereogram). Obecným a zároveň jediným tvarem je pedion – jednoplochý, otevřený krystalový tvar.
Pediony
můžeme rozlišit na tři základní typy:
Trojúsekové
pediony typu {hkl} – celkem osm možných (obrázek
24-6).
Dvojúsekové pediony
typu {hk0}, {h0l}, {0kl} – celkem dvanáct možných (obrázek
24-7).
Jednoúsekové pediony typu {100} – celkem šest možných – {100},{-100},{010},{0-10},{001},{00-1}, viz obrázek 24-8.
Příkladem minerálu krystalizujícího v tomto oddělení je axinit.
Krystaly s monoklinickou symetrií se vztahují ke třem nestejnocenným osám, úhly a a g jsou 90° (obrázek 24-9). Ve většině krystalů je úhel b (mezi osami a, c) větší než 90°, někdy je velmi blízký této hodnotě (např. staurolit). V takovém případě není monoklinická symetrie zřejmá z morfologie a krystal se označuje jako pseudorombický.
Prvky symetrie mohou být rovina symetrie a dvojčetná rotační osa symetrie nebo jejich kombinace (vzniká pak i střed symetrie). Rotační dvojčetná osa symetrie nebo směr kolmý k rovině symetrie jsou orientovány souhlasně s krystalografickou osou b, osa a se sklání vpřed a osa c je vertikální. Tato orientace se označuje jako „druhé postavení“, které je používáno v mineralogii. V krystalografii se používá i „prvého postavení“, kdy monoklinický krystal orientujeme dvojčetnou rotační osou symetrie nebo kolmicí k rovině souměrnosti ve směru krystalografické osy c.
Osa b je dána jednoznačně, ze zbývajících dvou směrů volíme za vertikálu směr růstový (nejhustěji obsazené uzlové přímky) – pro volbu parametrů základní buňky platí c0 < a0.
Důležitým faktorem při orientaci krystalu je také štěpnost. Pokud existuje dobrá pinakoidální štěpnost rovnoběžná s osou b, označuje se obvykle jako bazální. Pokud existují 2 směry stejnocenné štěpnosti, hovoříme obvykle o vertikální prizmatické štěpnosti (např. amfiboly).
Rotační 2-četná osa symetrie je orientována souhlasně s krystalografickou osou b, osy a, c leží v rovině symetrie, která je kolmá na směr osy b (viz stereogram). Krystalografická osa a je skloněna vpřed, a protíná těleso krystalu v jeho spodní části.
V oddělení mohou být přítomny dva krystalové tvary – pinakoid a prizma (obecný tvar). Prizma je čtyřplochý otevřený krystalový tvar {hkl} z trojúsekových ploch (obrázek 24-10). Zz dvojúsekových ploch (obrázek 24-11) se operacemi souměrnosti zobrazí prizmata {0kl} a {hk0}. Prizma {0kl} protíná osy b a c a je paralelní s osou a. Obecný tvar může mít také formu spojky dvou nezávislých prizmat {hkl} a {hk-l}, obrázek 24-10.
Pinakoidy
rozlišujeme podle orientace na pinakoid přední (pinakoid a) se symbolem
{100}, boční (pinakoid b) se symbolem {010} a bazální (pinakoid c) se
symbolem {001}, obrázek 24-12. Dále existují dvojúsekové pinakoidy {h0l} a
{-h0l}, které jsou navzájem nezávislé (obrázek
24-13).
V tomto oddělení krystalizují např. tyto minerály: amfiboly, pyroxeny, ortoklas, slídy, sádrovec, titanit, epidot, malachit.
Oddělení obsahuje pouze vertikální rovinu symetrie (010), ve které leží krystalografické osy a, c (viz stereogram). Obecným krystalovým tvarem {hkl} je dóma, které je hemiedrem monoklinického prizmatu.
Dóma je dvojplochý krystalový tvar symetrický podle roviny zrcadlení (narozdíl od sfenoidu!). Takový dvojplochý krystalový tvar mohou vytvořit pouze plochy, které vytínají osu b. Mohou tak vzniknout čtyři druhy trojúsekových dómat {hkl}, {-hkl}, {hk-l} a {-hk-l} (obrázek 24-14) a čtyři druhy dómat dvojúsekových {0kl}, {0k-l}, {hk0} a {-hk0} (obrázek 24-15). Plocha kolmá na osu b se zobrazí jako pinakoid {010}, obrázek 24-12. Všechny ploch, které jsou rovnoběžné s osou b, tvoří pediony dvojúsekové {h0l} (obrázek 24-16) nebo jednoúsekové {100} a {001}, obrázek 24-17.
V tomto oddělení krystalizují některé vzácné minerály, např. hilgardit a klinohedrit.
Ve směru krystalografické osy b leží dvojčetná rotační osa
symetrie (viz stereogram). Díky absenci roviny symetrie a, c je osa
b polární
a proto jsou na opačných koncích krystalu rozdílné krystalové tvary.
Krystalové ploch vytínající dvojčetnou osu symetrie tvoří různopolární
hemiedry – sfenoidy. Jedná se o trojúsekové pravé sfenoidy (obrázek
24-18) {hkl}, {hk-l} a levé sfenoidy {h-kl}, {h-k-l} a dvojúsekové pravé
sfenoidy (obrázek 24-19) {hk0}, {0kl} a levé sfenoidy {h-k0}, {0-kl}. Jednoúseková
plocha kolmá na osu b se zobrazí jako pravý a levý pedion {010} a {0-10}. Plochy,
které vytínají osy a a c, se zobrazují jako pinakoidy {h0l}, {h0-l}, {100} a
{001}, obrázky 24-12 a 24-13.
Krystalové tvary se vztahují ke třem různocenným krystalografickým
osám a, b, c. Osy svírají navzájem úhel 90° (obrázek
24-20). Relativní délka
os (jejich vzájemný poměr) je pro každý rombický minerál jiný. Krystaly
se zpravidla orientují tak, že nejdelší růstový směr je ve směru vertikály
(směr osy c), z pasných os je delší osa b. Pokud je na krystalu vyvinut
výrazně pinakoid tak, že je krystal tabulkovitý, je tento pinakoid obvykle
orientován jako {001}.
V symetrii rombických krystalů se vyskytují dvojčetné rotační osy, roviny symetrie nebo jejich vzájemná kombinace. Tyto kombinace dávají vzniknout třem bodovým grupám (krystalografickým oddělením).
Krystaly tohoto oddělení jsou symetrické podle tří různocenných roviny symetrie, které jsou rovnoběžné s osními rovinami. V jejich průsečnicích vznikají tři různocenné dvojčetné rotační osy symetrie, které jsou totožné s krystalografickými osami. Společný průsečík všech prvků symetrie je střed symetrie (viz stereogram a obrázek 24-21).
Obecným tvarem {hkl} je rombická dipyramida (obrázek 24-22), která je složena z osmi trojúsekových ploch ve tvaru nerovnostranného trojúhelníku (skalenický trojúhelník). Pokud se jeden z odvozovacích indexů rombické dipyramidy zvětšuje až do nekonečna (obrázek 24-23), vzniká jedno ze tří dvojúsekových prizmat {hk0}, {h0l} a {0kl}, obrázky 24-24, 24-25 a 24-26. Jednoúsekové plochy se v tomto oddělení zobrazují jako pinakoidy {100}, {010} a {001}, viz obrázky 24-26, 24-25 a 24-24.
V tomto oddělení krystaluje řada důležitých minerálů: amfiboly, pyroxeny, andalusit, baryt, topaz, síra, aragonit, antimonit, olivín a další.
Hemimorfie
oddělení je dána polární dvojčetnou rotační osou symetrie, která je
totožná s krystalografickou osou c. Dvě navzájem kolmé roviny symetrie
se protínají právě v ose c (viz streogram).
Horizontální rovina symetrie chybí a z trojúsekových ploch
vznikají rombické hemiedry – rombická pyramida horní {hkl} (obrázek
24-27) a rombická pyramida dolní {hk-l} (obrázek
24-28).
Dvojúsekové plochy prizmat {0kl} a {h0l} přecházejí na dómata
{0kl}, {0k-l}, {h0l} a {h0-l}, obrázky 24-29 a 24-30. Pinakoid {001} se mění
ve dvě různocenná pedia horní {001} a dolní {00-1}, obrázky 24-28 a
24-27.
Nezměněny zůstávají tvary rovnoběžné s osou c, tzn. prizma
{hk0} (obrázek 24-24) a pinakoidy {100} a {010}, obrázky
24-26 a 24-25.
V tomto oddělení krystalují např. stefanit a hemimorfit.
Tři dvojčetné rotační osy jsou totožné se třemi krystalografickými osami a, b, c. Roviny symetrie zde chybí, viz stereogram. Plochu v obecné poloze zobrazí přítomné prvky symetrie do obecného tvaru {hkl}, kterým je rombický disfenoid. Tento tvar má dvě horní plochy, které se střídají s dvěma dolními. Každá plocha má tvar skalenického trojúhelníku. Tvar nemá střed symetrie. Rombický disfenoid odvodíme z rombické dipyramidy meroedrickou operací trapezoedrického typu (obrázek 24-31). Vyjdeme-li při odvození hemiedru z plochy v pravém předním horním oktantu, vznikne disfenoid pravý {hkl} (obrázek 24-32), vyjdeme-li z levého předního horního oktantu, dostaneme disfenoid levý {h-kl} (obrázek 24-33). Oba tvary jsou vzájemně enantiomorfní a jeden na druhý nelze převést žádnou operací symetrie.
Další možné krystalové tvary odpovídají holoedrickému oddělení. Jsou to dvojúseková prizmata {hk0}, {h0l} a {0kl} (obrázky 24-24, 24-25 a 24-26) a jednoúsekové pinakoidy {100}, {010} a {001}, obrázky 24-26, 24-25 a 24-24.
Krystaly s tetragonální symetrií se vztahují k trojosému pravoúhlému krystalografickému kříži, ve kterém je osa c vertikální a osy a, b jsou na ni kolmé a vzájemně stejnocenné. Často se používá označení pasných os jako a1 a a2 (obrázek 24-34). Krystaly se orientují čtyřčetnou rotační osou nebo čtyřčetnou inverzní osou symetrie ve směru vertikály. Plochy se obecně značí symbolem (hkl), kdy platí h>k (obrázek 24-35).
Vertikální krystalografická osa c je totožná se čtyřčetnou rotační
osou symetrie, na kterou je kolmá horizontální rovina symetrie. Kombinace těchto
prvků symetrie vyvozuje existenci 2 + 2 vertikálních rovin symetrie, jejichž
průnik s horizontální rovinou dává vzniknout 2 + 2 dvojčetným rotačním
osám. Dvě dvojčetné rotační osy odpovídají krystalografickým osám a1,
a2 a druhé dvě mají meziosní směr – svírají s a1
a
a2 úhel 45° (viz stereogram a obrázek
24-36).
Z plochy v obecné poloze vznikne přítomnými prvky symetrie
obecný tvar ditetragonální dipyramida {hkl}. Tvar je složený z 16
nerovnostranných trojúhelníků a v pasném řezu najdeme pravidelný osmiúhelník
- ditetragon (obrázek 24-37). Odvozovací indexy na jednotlivých osách mohou
nabývat hodnot v intervalu (n>1, n<∞).
Pokud budou odvozovací indexy na obou pasných osách právě 1, páry ploch nad oktanty splynou v jedinou plochu a ditetragonální pasný průřez se změní na prvořadý tetragonální (obrázek 24-38) a vznikne prvořadá tetragonální dipyramida {hhl}, obrázek 24-39. Pokud bude odvozovací index na jedné z pasných os právě ∞, splývají páry ploch ležících ve dvou sousedních oktantech (obrázek 24-38) a výsledkem je tvar druhořadé tetragonální dipyramidy {h0l}, obrázek 24-40.
Vyjdeme-li z ditetragonální dipyramidy a odvozovací parametr na ose c bude ∞, dostaneme tvar ditetragonálního prizmatu {hk0}, který se skládá z osmi pravoúhlých vertikálních ploch, které svírají střídavě ostřejší a tupější úhly (obrázek 24-41).
Podle stejného principu odvodíme z tetragonální protodipyramidy a deuterodipyramidy tetragonální prvořadé prizma (protoprizma) {110} a tetragonální druhořadé prizma (deuteroprizma) {100}, obrázky 24-42 a 24-43.
Bazální
pinakoid {001} vzniká, když odvozovací indexy na obou pasných osách dosáhnou
hodnoty ∞. Tvar je složen ze dvou paralelních ploch, kolmých k 4-četné
rotační ose (obrázky 24-41, 24-42,
24-43).
S touto symetrií krystaluje např. kasiterit, zirkon, rutil nebo vesuvián.
Vertikální
ose c odpovídá 4-četná rotační polární osa, ve které se protínají čtyři
roviny symetrie (viz stereogram a obrázek
24-44). Chybějící horizontální
rovina symetrie způsobuje hemimorfní vývoj, tedy existenci různých tvarů v horní
a dolní části krystalu.
Obecným tvarem je ditetragonální pyramida horní {hkl} a dolní {hk-l}, obrázky 24-44 a 24-45. Stejně jako v předcházejícím oddělení můžeme v závislosti na hodnotách odvozovacích parametrů odvodit tetragonální protopyramidu horní {hhl} a dolní {hh-l} a tetragonální deuteropyramidu horní {h0l} a dolní {h0-l}, ve stejném pořadí obrázky 24-46, 24-47, 24-48 a 24-49. Přítomny mohou být rovněž ditetragonální prizma {hk0}, tetragonální protoprizma {110} a tetragonální deuteroprizma {100}, obrázky 24-41, 24-42 a 24-43. Bazální pinakoid se mění na dvě nezávislá pédia horní {001} a dolní {00-1}, obrázky 24-47 a 24-46.
Čtyřčetná inverzní osa symetrie odpovídá vertikální ose
c, dvojčetné
rotační osy symetrie odpovídají pasným osám a1, a2.
Roviny symetrie svírají s pasnými osami úhel 45° a protínají se ve
vertikále (viz stereogram a obrázek
24-50).
Vynecháváme-li střídavě dvě horní a dvě spodní plochy na ditetragonální dipyramidě (meroedrická operace skalenoedrického typu) dostaneme obecný hemiedrický tvar – tetragonální skalenoedr. Vyjdeme-li z pravého horního oktantu dostaneme tvar pozitivní {hkl}, je-li výchozí levý horní oktant dostaneme negativní tvar {h-kl}, obrázky 24-50 a 24-51. Skalenoedr se skládá z osmi ploch, které mají tvar skalenického trojúhelníku.
Jsou-li odvozovací indexy na pasných osách rovny m = 1, spojí se dvojice ploch střídavě v horní a dolní polovině krystalu a vznikne tetartoedrický tvar tetragonální prvořadý disfenoid (protodisfenoid) v pozitivním {hhl} a negativním {h-hl} postavení, obrázky 24-52 a 24-53. Tetragonální disfenoid můžeme považovat za hemiedr tetragonální protodipyramidy.
Pokud bude mít odvozovací index plochy tetragonálního skalenoedru na
jedné z pasných os hodnotu ∞, vznikne tetragonální deuterodipyramida
{h0l}, obrázek 24-40.
Prodlužováním odvozovacího indexu na vertikále do nekonečna,
vznikne ze skalenoedru ditetragonální prizma {hk0} (obrázek
24-41), z
disfenoidu tetragonální protoprizma {110} (obrázek
24-42) a z tetragonální
deuterodipyramidy tetragonální deuteroprizma {100} (obrázek
24-43).
Pokud jsou na pasných osách oba odvozovací index rovny ∞,
vznikne bazální pinakoid {001}, obrázek 24-41.
Symetrie
oddělení je založena na čtyřčetné rotační ose symetrie a na ni kolmé
rovině symetrie (viz stereogram a obrázek
24-54).
Operacemi symetrie se obecná plocha {hkl} zobrazí jako tetragonální
dipyramida třetího řádu (tritodipyramida) levá {hkl} nebo pravá {khl}, obrázky
24-54 a 24-55. Odvození je možné provést z ditetragonální dipyramidy
hemiedrickou redukcí dipyramidálního typu. Poloha třetiřadého tvaru je
mezi prvořadým a druhořadým postavením (obrázek
24-56) a rozpoznání
tritotvaru je možné jen na vhodné spojce.
Na krystalech tohoto oddělení mohou být přítomny i tetragonální protodipyramida {hhl} a tetragonální deuterodipyramida {h0l}, obrázky 24-39 a 24-40.
Z ditetragonálního prizmatu lze odvodit tetragonální tritoprizma levé {hk0} a pravé {kh0}, obrázky 24-57 a 24-58. Přítomno může být i tetragonální protoprizma {110}, tetragonální deuteroprizma {100} a bazální pinakoid {001}, obrázky 24-42 a 24-43.
Vertikální osa je směrem čtyřčetné rotační osy symetrie a na ni jsou kolmé čtyři dvojčetné rotační osy . Roviny symetrie a střed symetrie chybí (viz stereogram).
Trapezoedrickou hemiedrickou redukcí získáme z ditetragonální dipyramidy obecný tvar tetragonálního trapezoedru. Jedná se o enantiomorfní tvar – levý {hkl} a pravý {khl}, obrázky 24-59 a 24-60. Osmiplochý tvar je omezen třemi různocenými hranami, které jsou v pasné rovině delší a kratší a úhlově odlišné. Kratší hrana levého trapezoedru směřuje zprava směrem vlevo dolů.
V tomto oddělení se mohou vyskytovat i další krystalové tvary
podobně jako v holoedrickém oddělení. Jsou to tetragonální
protodipyramida {hhl} (obrázek 24-39), tetragonální deuterodipyrmaida {h0l}
(obrázek 24-40), ditetragonální prizma {hk0} (obrázek
24-41), tetragonální
protoprizma {110} (obrázek 24-42), tetragonální deuteroprizma {100}
(obrázek 24-43) a bazální pinakoid {001} (obrázek
24-41).
Vertikální
krystalografická osa c je totožná s čtyřčetnou inverzní osou symetrie.
Další prvky symetrie nejsou přítomny (viz stereogram a
obrázek 24-61).
Obecný tvar oddělení lze odvodit z holoedrického oddělení provedením dvou hemiedrických operací zároveň – pyramidální a skalenoedrickou meroedrií. Dostaneme tak tetartoedr označovaný jako disfenoid. Tetragonální (trito)disfenoid je uzavřený tvar, který jako tetartoedr má čtyři možná postavení: levý tvar může mít polohu pozitivní {hkl} (obrázek 24-61) a negativní {k-hl} (obrázek 24-62), pravý tvar může být rovněž pozitivní {khl} (obrázek 24-63) a negativní {h-kl} (obrázek 24-64).
Pokud budou odvozovací indexy na pasných osách rovny m = 1, vznikne
tetragonální protodisfenoid pozitivní {hhl} a negativní {h-hl}, obrázky
24-52 a 24-53. Druhý krajní případ nastává, je-li odvozovací index na
jedné pasné ose m = ∞, takže vzniká tetragonální deuterodisfenoid
pozitivní {h0l} a negativní {0kl}, obrázky 24-65 a
24-66.
Prodloužením odvozovacího indexu na vertikále na hodnotu ∞,
dostaneme z tritodisfenoidu tetragonální tritoprizma levé {hk0} nebo pravé
{kh0}, obrázky 24-57 a 24-58. Podobnou operací získáme z proto- a deuterodisfenoidu tvary tetragonálního
protoprizmatu {110} a deuteroprizmatu {100}, obrázky 24-42 a
24-43. Na
krystalech tohoto oddělení může být přítomen i bazální pinakoid {001},
obrázek 24-41.
Vertikální
krystalografická osa c odpovídá čtyřčetné rotační ose symetrie (viz
stereogram). Oddělení je hemimorfní.
Obecným tvarem {hkl} je tetragonální tritopyramida levá {hkl} a pravá {khl} horní (obrázky 24-67 a 24-68) a levá {hk-l} a pravá {kh-l} dolní (obrázky 24-69 a 24-70). Rovněž všechny další krystalové tvary vytínající vertikálu rozlišujeme na horní a dolní – tetragonální protopyramida horní {hhl} a dolní {hh-l} (obrázky 24-46 a 24-47) a tetragonální deuteropyramida horní {h0l} a dolní {h0-l} (obrázky 24-48 a 24-49).
Tvary rovnoběžné s vertikálou odpovídají tetragonálně dipyramidálnímu oddělení – tetragonální tritoprizma levé {hk0} a pravé {kh0} (obrázky 24-57 a 24-58), tetragonální protoprizma {110} (obrázek 24-42), tetragonální deuteroprizma {100} (obrázek 24-43) a pedión horní {001} a dolní {00-1} (obrázky 24-69 a 24-67).
Krystalová
oddělení v hexagonální soustavě vychází z hexagonální strukturní
mřížky a krystaly jsou popisovány vzhledem k čtyřosému krystalografickému
kříži. Tři osy, označované jako a1,
a2, a3, leží v horizontální
(pasné) rovině, mají stejnou délku a svírají úhel 120° mezi svými
pozitivními konci. Čtvrtá je vertikální osa c. Osní roviny rozdělují
prostor osního kříže na dvanáct dodekantů (vše na obrázku
22-10).
Ve směru vertikály je orientována šestičetná rotační nebo inverzní osa symetrie, takže do této soustavy řadíme i oddělení –6 a –6m2, která mají trigonální symetrii (-6 = 3/m).
Indexování ploch pomocí Millerových symbolů je v tomto osním systému
nevýhodné (např. plochy jednoho tvaru mají různé symboly). Mnohem lépe
vyhovují čtyřčíselné indexy ploch označované jako Bravaisovy symboly (hk-il).
Třetí číslice v symbolu je sumou prvních dvou, násobená -1; jinak
vyjádřeno platí: h + k + i = 0.
V symbolech krystalových ploch se hodnoty uvádějí vždy v pořadí os
a1:
a2: a3: c. Odvozovací
indexy plochy v Bravaisových symbolech nejsou vázané na konkrétní osy, ale
značí velikost reciprokých odvozovacích indexů v pořadí i
> h > k, kde
k – zastupuje úsek na té ose, který odpovídá nejnižší reciproké
hodnotě
h – odpovídá ose jejíž hodnota reciprokého odvozovacího indexu je
střední
i – vyjadřuje největší reciprokou hodnotu odvozovacího úseku.
Plocha (21-31) odpovídá obecnému symbolu (hk-il), analogicky plocha (12-31) odpovídá obecně (kh-il).
Vertikální osa c je totožná s rotační šestičetnou osou
symetrie, v pasné rovině leží šest dvojčetných os – tři souhlasí
s krystalografickými osami a tři půlí úhel mezi nimi. Dále je přítomna
jedna pasná rovina symetrie a šest rovin vertikálních (viz stereogram a
obrázek 24-71).
Obecným tvarem oddělení je dihexagonální dipyramida {hk-il} složená z 24 ploch ve tvaru rovnoramenných trojúhelníků (obrázek 24-72). Odvozovací indexy na pasných osách jsou v intervalu (1, 2). Pasný řez odpovídá pravidelnému dihexagonu – dvanáctiúhelník se střídajícími se ostřejšími a tupějšími úhly.
Dosáhne-li odvozovací index na jedné z os v pasné rovině n = 1, spojí se plochy v dodekantech a vznikne hexagonální dipyramida prvořadá (protodipyramida) {h0-hl}, obrázek 24-73. Dosáhne-li odvozovací index obecného tvaru na jedné z os n = 2, vznikne hexagonální dipyramida druhořadá (deuterodipyramida) {hh-2hl}, obrázek 24-74. Rozlišení obou tvarů je možné na vhodné spojce, jejich poloha vzhledem k osnímu kříži je zřejmá z obrázku 24-75.
Dosáhne-li
odvozovací parametr na ose c hodnoty ∞, vznikne z dihexagonální
dipyramidy dihexagonální prizma {hk-i0} (obrázek
24-76), z hexagonální
protodipyramidy hexagonální protoprizma {10-10} (obrázek
24-77) a z hexagonální
deuterodipyramidy hexagonální deuteroprizma {11-20} (obrázek
24-78).
Protoprizma se skládá ze šesti vertikálních ploch, z nichž každá
vytíná dva stejné úseky na horizontálních osách a s třetí je
paralelní. Deuteroprizma se skládá také ze šesti vertikálních ploch, které
ale protínají dvě horizontální osy ve stejné délce a třetí osu v délce
poloviční (obrázek 24-75).
Bazální pinakoid {0001} je složen ze dvou rovnoběžných ploch, které jsou kolmé k šestičetné ose a paralelní s horizontální rovinou symetrie (obrázek 24-76). Odvozovací indexy v pasné rovině jsou n = ∞.
Osa
c je totožná s šestičetnou polární rotační osou symetrie, kterou protíná
6 vertikálních rovin symetrie, oddělení je tedy hemimorfní (viz stereogram
a obrázek 24-79) .
Obecným tvarem je dihexagonální pyramida, která se díky nepřítomné pasné rovině symetrie rozlišuje jako horní {hk-il} a dolní {hk-i-l}, obrázky 24-80 a 24-81.
Další přítomné krystalové tvary jsou hemimorfní, pokud vytínají osu c, tvary vertikálního pásma si zachovávají morfologickou plnoplochost. Hexagonální protopyramidu rozlišíme horní {h0-hl} a dolní {h0-h-l}, obrázky 24-82 a 24-83. Obdobně rozlišíme hexagonální deuteropyramidu horní {hh-2hl} a dolní {hh-2h-l}, obrázky 24-84 a 24-85.
Prodloužením odvozovacího indexu na ose c na p = ∞ dostaneme z dihexagonální pyramidy dihexagonální prizma {hk-i0} (obrázek 24-76), a z hexagonálních pyramid hexagonální protoprizma {10-10} (obrázek 24-77) a hexagonální deuteroprizma {11-20} (obrázek 24-78). Bazální pinakoid se rozpadá na dvě pedia – horní {0001} a dolní {000-1}, obrázky 24-83 a 24-82.
Z prvků
symetrie je přítomna pouze šestičetná rotační osa symetrie totožná s vertikálou
a na ni kolmá rovina symetrie (viz stereogram a obrázek
24-86).
Obecným tvarem tohoto oddělení je hexagonální dipyramida, která je
hemiedrií dypiramidálního typu, kdy střídavě vynecháváme dvě plochy nad
sebou v dihexagonální dipyramidě a dostaneme třetiřadou hexagonální
dipyramidu (tritodipyramidu) ve dvou postaveních (obrázek
24-96). Pravý tvar
je {hk-il} a levý {i-k-hl}, obrázky 24-86 a 24-87. Odvozovací indexy v pasné
rovině jsou n >
1 a n <
2.
Je-li odvozovací index na pasných osách n = 1, dostaneme hexagonální protodipyramidu {h0-hl} (obrázek 24-73), je-li n = 2 dostáváme hexagonální deuterodipyramidu {hh-2hl} (obrázek 24-74).
Zvětšováním odvozovacího indexu na ose c na p = ∞ dostaneme
tvary vertikálního pásma. Z hexagonální tritodipyramidy odvodíme hexagonální
tritoprizma pravé {hk-i0} a levé {i-k-h0}, obrázky 24-88 a
24-89. Z hexagonální
protodipyramidy a deuteropdipyramidy odvodíme hexagonální protoprizma {10-10}
a hexagonální deuteroprizma {11-20}, obrázky 24-77 a
24-78.
Prodlužováním odvozovacího indexu v pasné rovině na n = ∞ dostaneme bazální pinakoid {0001}, obrázek 24-88 nebo 24-89.
Jedná
se o kompletní osovou symetrii v hexagonální soustavě, osy symetrie jsou
uspořádány jako v holoedrickém oddělení, ale chybí roviny a střed
symetrie (viz stereogram a obrázek
24-90).
Obecným
tvarem oddělení je hexagonální trapezoedr. Redukcí
dihexagonální dipyramidy podle hemiedrie trapezoedrického typu obdržíme
hexagonální trapezoedr ve dvou pozicích: levý {kh-il} a pravý {hk-il}, obrázky
24-90 a 24-91. Obě pozice jsou navzájem enantiomorfní.
Je-li odvozovací index trapezoedru na vertikále p = ∞, dostaneme dihexagonální prizma {hk-i0}, obrázek 24-76.
Hexagonální trapezoedr s odvozovacím indexem na pasné ose n = 1 přechází
na hexagonální protodipyramidu {h0-hl} (obrázek
24-73), s odvozovacím
indexem n = 2 na hexagonální deuterodipyramidu {hh-2hl} (obrázek
24-74). Z těchto
tvarů lze při p = ∞ odvodit hexagonální protoprizma {10-10} a hexagonální
deuteroprizma {11-20}, obrázky 24-77 a 24-78. Přítomen může být i bazální
pinakoid {0001}, obrázek 24-77.
Vertikální
osa c odpovídá šestičetné polární rotační ose symetrie, jiné prvky
symetrie nejsou přítomny (viz stereogram a obrázek
24-92).
Morfologii obecného tvaru (tetartoedr) dostaneme kombinací meroedrie dipyramidálního a trapezoedrického typu. Výsledné hexagonální tritopyramidy (pozice tritotvaru viz obrázek 24-96) jsou čtyři různocenné nezávislé tvary: pravá horní {hk-il} (obrázek 24-92), pravá dolní {hk-i-l} (obrázek 24-93), levá horní {i-k-hl} (obrázek 24-94) a levá dolní {i-k-h-l} (obrázek 24-95).
Další tvary se shodují s hexagonálně dipyramidálním oddělením,
pouze tvary vytínající osu c jsou hemimorfní, vždy horní a dolní.
Přítomny mohou být hexagonální protopyramida horní {h0-hl} a dolní
{h0-h-l} (obrázky 24-82 a 24-83), hexagonální deuteropyramida horní {hh-2hl}
a dolní {hh-2h-l} (obrázky 24-84 a 24-85). Původní pinakoid se rozpadá na
horní {0001} a dolní {000-1} pedion (obrázek 24-83 a
24-82).
Ve vertikálním pásmu lze odvodit hexagonální tritoprizma levé {hk-i0} a pravé {i-k-h0} (obrázky 24-88 a 24-89), hexagonální protoprizma {10-10} (obrázek 24-77) a hexagonální deuteroprizma {11-20} (obrázek 24-78).
Šestičetná inverzní osa symetrie ve směru vertikální osy c může být nahrazena trojčetnou osou kolmou na pasnou rovinu symetrie. V trojčetné ose se protínají tři meziosní roviny symetrie. Průsečíky meziosních rovin s pasnou rovinou symetrie dávají vzniknout třem polárním dvojčetným osám (viz stereogram). Obecným tvarem oddělení je ditrigonální dipyramida {hk-il}.
Ditrigonální dipyramida může být považována za hemiedr dihexagonální
dipyramidy. Odvození provádíme střídavým vynecháváním dvojploší v
horní a spodní polovině (obrázek 24-97). Podle orientace ploch, které na
krystalu zachováme, dostaneme ditrigonální dipyramidu pozitivní {hk-il} nebo
ditrigonální dipyramidu negativní {-ki-hl}, obrázky 24-98 a
24-99.
Je-li odvozovací index ditrigonální dipyramidy na vedlejších osách
na limitní hodnotě n = 1, plochy dodekantů splynou (obrázek
24-100) do tvaru
trigonální protodipyramidy pozitivní {h0-hl} a negativní {0h-hl}, obrázky
24-101 a 24-102. Je-li odvozovací index ditrigonální dipyramidy na vedlejších
osách na limitní hodnotě n = 2, vyvine se každá plocha individuelně a
protne se v nových hranách za vzniku hexagonální deuterodipyramidy {hh-2hl}
(obrázek 24-74).
Vyjdeme-li z jednotlivých dipyramid a odvozovací index na c bude
roven p = ∞ dostaneme tvary ditrigonálního prizmatu pozitivního {hk-i0}
a negativního {-ki-h0} (obrázky 24-103 a 24-104), trigonálního protoprizmatu
pozitivní {10-10} a negativní {01-10} (obrázky 24-105 a
24-106) a hexagonálního
deuteroprizmatu {11-20} (obrázek 24-78).
Přítomen může být i bazální
pinakoid {0001}, obrázek 24-103.
Prvkem
symetrie je šestičetná inverzní osa, která odpovídá kombinaci trojčetné
rotační osy a na ni kolmé roviny symetrie (viz stereogram). Symetrie tohoto
oddělení nedovoluje hexagonální tvary.
Obecným tvarem je trigonální tritodipyramida, která je tetartoedrem
dihexagonální dipyramidy a je tvořena šesticí ploch – tři horní a tři
dolní. Má celkem čtyři postavení: pozitivní
levá {i-k-hl} (obrázek 24-107), pozitivní pravá {hk-il}
(obrázek 24-108),
negativní levá {-ki-hl} (obrázek 24-109), negativní pravá {kh-il}
(obrázek 24-110). Bude-li odvozovací index na vertikále p = ∞, vzniknou trigonální
tritoprizmata se stejnou orientací: tritoprizma pozitivní levé {i-k-h0} (obrázek
24-111), tritoprizma pozitivní pravé {hk-i0} (obrázek
24-112), tritoprizma
negativní levé {-ki-h0} (obrázek 24-113) a tritoprizma negativní pravé {kh-i0}
(obrázek 24-114).
Trigonální tritodipyramida s odvozovacím indexem n = 1 se stává
trigonální protodipyramidou pozitivní {h0-hl} a negativní {0h-hl}, obrázky
24-100 a 24-101, a po prodloužení na p = ∞ ve vertikálním směru dostáváme
trigonální protoprizma pozitivní {10-10} a negativní {01-10}, obrázky
24-105 a 24-106.
Trigonální tritodipyramida s n = 2 přechází na trigonální
deuterodipyramidu pravou {hh-2hl} a levou {2h-h-hl}, obrázky 24-119 a
24-120 a
po prodloužení ve vertikálním směru na p = ∞ dostáváme trigonální
deuteroprizma pravé {11-20} a levé {2-1-10}, obrázky 24-121 a
24-122.
Přítomen může být i bazální pinakoid {0001}, obrázek
24-122.
Krystalografický osní kříž je totožný s křížem hexagonální soustavy, pouze ve směru vertikální osy c najdeme vždy trojčetnou rotační nebo trojčetnou inverzní osu symetrie. Indexování krystalových ploch má stejný princip jako v hexagonální soustavě.
Ose c odpovídá trojčetná inverzní osa symetrie (kombinace trojčetné
rotační osy a středu symetrie), tři dvojčetné rotační osy symetrie odpovídají
třem pasným osám. Tři vertikální roviny symetrie v meziosních směrech
jsou kolmé na dvojčetné osy (viz stereogram a obrázek
24-123).
Obecným tvarem oddělení je ditrigonální skalenoedr, který
můžeme odvodit z dihexagonální
dipyramidy meroedrickou operací skalenoedrického typu, tj. střídavým vynecháváním
dvou ploch v horní a dolní polovině krystalu. Plochy skalenoedru jsou omezeny
třemi různocennými hranami a mají tvar skalenického trojúhelníku. Rozlišujeme
ditrigonální skalenoedr pozitivní {hk-il} a negativní {kh-il}, obrázky
24-123 a 24-124.
Dosáhne-li odvozovací index na ose c hodnoty p = ∞ vzniká dihexagonální prizma {hk-i0}, obrázek 24-76.
Je-li
odvozovací index ditrigonálního skalenoedru na některé z pasných os n
= 1 vzniká protoromboedr (prvořadý
klenec) pozitivní {h0-hl} a
negativní {0h-hl}, obrázek 24-125 a 24-126. Krystalový tvar se skládá ze šesti
ploch kosočtvercového omezení. Romboedr, jehož odvozovací parametr dosáhne
na vertikále hodnotu p = ∞, přechází na hexagonální protoprizma
{10-10}, obrázek 24-77.
Odvozovací
index ditrigonálního skalenoedru s hodnotou n = 2 na pasné ose dává
vzniknout hexagonální deuterodipyramidě {hh-2hl}, obrázek
24-74. Z odvozovacího
parametru p = ∞ na vertikále odvodíme hexagonální deuteroprizma
{11-20}, obrázek 24-78. Na krystalech tohoto oddělení může být přítomen
i bazální pinakoid {0001}, obrázek
24-77.
V tomto oddělení krystalují některé velmi důležité minerály, např. kalcit, siderit, magnezit, hematit nebo korund.
S vertikální osou c souhlasí polární trojčetná rotační osa symetrie, ve které se protínají tři vertikální roviny symetrie, které jsou kolmé na krystalografické osy (viz stereogram a obrázek 24-127). Obecným tvarem je ditrigonální pyramida, která může být ve čtyřech orientacích: pozitivní horní {hk-il} (obrázek 24-127), pozitivní dolní {hk-i-l} (obrázek 24-128), negativní horní {-ki-hl} (obrázek 24-129) a negativní dolní {-ki-h-l} (obrázek 24-130).
Z dalších hemimorfních tvarů (všechny, které vytínají vertikálu)
jsou přítomny trigonální protopyramida pozitivní horní {h0-hl} a dolní
{h0-h-l} (obrázky 24-131 a 24-132), negativní horní {0h-hl} a dolní {0h-h-l}
(obrázky 24-133 a 24-134) a dále hexagonální deuteropyramida horní {hh-2hl}
a dolní {hh-2h-l}, obrázky 24-84 a 24-85.
Z obecného tvaru ditrigonální pyramidy s odvozovacím indexem p = ∞ na vertikále dostaneme tvar ditrigonálního prizmatu pozitivního {hk-i0} a negativního {-kih0}, obrázky 24-103 a 24-104. Prvořadé hexagonální prizma se zobrazí jako dvě různocenná trigonální protoprizmata pozitivní {10-10} a negativní {01-10}, obrázky 24-105 a 24-106. Zachová se hexagonální deuteroprizma {11-20}, obrázek 24-78. Bazální pinakoid se mění na pedion horní {0001} a dolní {000-1}, obrázky 24-132 a 24-131.
S osou
c je totožná trojčetná rotační osa symetrie a na ni jsou kolmé tři dvojčetné
osy symetrie ve směru krystalografických os (viz stereogram a
obrázek 24-135).
Obecným
tvarem je trigonální trapezoedr, který můžeme považovat za hemiedr hexagonálního
trapezoedru nebo ditrigonálního skalenoedru. Existují
čtyři postavení trigonálního trapezoedru: pravý kladný {hk-il} (obrázek
24-135), levý kladný {i-k-hl} (obrázek 24-136), pravý záporný {-ki-hl}
(obrázek 24-137) a levý záporný {kh-il} (obrázek
24-138). Tvary se skládají
ze šesti ploch (asymetrické různoběžníky – trapezy), které se sbíhají
v klikatě běžících pasných hranách.
Prodloužením odvozovacího indexu na ose c na p = ∞ vznikne ditrigonální tritoprizma v pravém {hk-i0} a levém {i-k-h0} postavení, obrázky 24-139 a 24-140.
Je-li na pasné ose jeden z odvozovacích
indexů n = 1, odvodíme z trigonálního
trapezoedru protoromboedr pozitivní {h0-hl} a negativní {0h-hl}, obrázky
24-125 a 24-126. Přidá-li se hodnota odvozovacího parametru na vertikále p =
∞, dostaneme hexagonální protoprizma {10-10}, obrázek
24-77.
Je-li
na pasné ose jeden z odvozovacích indexů n = 2, vzniká trigonální deuterodipyramida pravá {hh-2hl} a levá
{2h-h-hl}, obrázky 24-119 a 24-120. Analogicky přes p = ∞ odvodíme
trigonální deuteroprizma pravé {11-20} a levé {2-1-10}, obrázky 24-122 a
24-121. Přítomen může být i bazální pinakoid {0001},
obrázek 24-121.
Vertikální
osa c je totožná s trojčetnou inverzní osou symetrie, která je kombinací
trojčetné rotační osy a středu symetrie (viz stereogram).
Obecným tvarem oddělení je romboedr, který můžeme považovat za tetartoedr dihexagonální dipyramidy nebo hemiedr hexagonální tritodipyramidy.
Z dihexagonální dipyramidy můžeme kombinací meroedrických operací dipyramidálního a skalenoedrického typu odvodit trigonální tritoromboedr ve čtyřech pozicích: pravý pozitivní {hk-il} (obrázek 24-141), levý pozitivní {ik-hl} (obrázek 24-142), pravý negativní {ki-hl} (obrázek 24-143) a levý negativní {kh-il} (obrázek 24-144). Je-li odvozovací úsek na vertikále definován p = ∞, dostáváme hexagonální tritoprizma pravé {hk-i0} nebo levé {i-k-h0}, obrázky 24-88 a 24-89.
Dosáhne-li odvozovací index pro trigonální tritoromboedr na vedlejších
osách n = 1, vznikne trigonální protoromboedr pozitivní {h0-hl} a negativní
{0h-hl}, obrázky 24-125 a 24-126. Z těchto tvarů odvodíme prodloužením
úseku na vertikále na p = ∞ hexagonální protoprizma {10-10}, obrázek
24-77.
Je-li odvozovací index trigonálního tritoromboedru na pasných osách
n = 2, mění se na trigonální deuteroromboedr pravý {hh-2hl} a levý {2h-h-hl},
obrázky 24-145 a 24-146. Polohy jednotlivých typů romboedrů jsou na obrázku
24-147. Obdobně jako v předchozím případě vznikne prodloužením úseku na
vertikále hexagonální deuteroprizma {11-20}, obrázek
24-78. Přítomen může
být i bazální pinakoid {0001}, obrázek 24-88.
Jediným
prvkem symetrie je trojčetná rotační osa symetrie ve směru vertikály (viz stereogram).
Obecným tvarem je trigonální tritopyramida, která může být celkem v osmi pozicích: pozitivní pravá horní {hk-il} (obrázek 24-148), pozitivní pravá dolní {hk-i-l} (obrázek 24-149), pozitivní levá horní {ik-hl} (obrázek 24-150), pozitivní levá dolní {ik-h-l} (obrázek 24-151), negativní pravá horní {-ki-hl} (obrázek 24-152), negativní pravá dolní {-ki-h-l} (obrázek 24-153), negativní levá horní {kh-il} (obrázek 24-154) a negativní levá dolní {kh-i-l} (obrázek 24-155).
Všechny tvary protínající vertikálu jsou hemimorfní, tj. pro odvozovací index n = 1 vznikne trigonální protopyramida pozitivní horní {h0-hl}, pozitivní dolní {h0-h-l}, negativní horní {0h-hl} a negativní dolní {0h-h-l}, obrázky 24-131, 24-132, 24-133 a 24-134. Bude-li na vedlejších osách odvozovací index n = 2, vznikne trigonální deuteropyramida pravá horní {hh-2hl}, pravá dolní {hh-2h-l}, levá horní {2h-h-hl} a levá dolní {2h-h-h-l}, obrázky 24-156, 24-157, 24-158 a 24-159.
Všechny tvary rovnoběžné s vertikálou se budou shodovat s trigonálně
dipyramidálním oddělením. Patří sem trigonální tritoprizma pozitivní
levé {i-k-h0}, pozitivní pravé {hk-i0}, negativní levé {kh-i0} a negativní
pravé {-ki-h0}, obrázky 24-111, 24-112,
24-113 a 24-114. Trigonální
protoprizma má dvě polohy – pozitivní {10-10} a negativní {01-10} (obrázky
24-105 a 24-106), podobně i trigonální deuteroprizma – pravé {11-20} a levé
{2-1-10} (obrázky 24-121 a 24-122). Pinakoid se rozpadá na dvě pedia – horní
{0001} a dolní {000-1}, obrázky 24-158 a 24-156.
Krystaly
kubické soustavy se vztahují ke třem navzájem kolmým krystalografickým osám
stejné délky. Pouze formálně se tyto stejnocenné osy označují a1,
a2,
a3 (obrázek 24-160).
Symboly v mezinárodním značení odpovídají krystalograficky významným směrům – první symbol je vztažen ke směru krystalografických os (mohou být přítomny tři 4-četné rotační nebo inverzní osy symetrie, nebo tři 2-četné osy symetrie), druhý symbol odpovídá směru tělesové úhlopříčky krychle (směru čtyř diagonálních inverzních os trojčetné symetrie) a třetí symbol odpovídá prvku symetrie ve směru protilehlých hran krychle (celkem šest směrů stěnových úhlopříček krychle).
Při označování krystalových tvarů se vybírá symbol, kde jsou
h,
k, l kladné hodnoty (pokud je to možné) a h > k > l.
Krystalové tvary se odvozují od ploch v pozitivním oktantu. Plocha vytíná
osu a1 v jednotkové délce,
a2
ve stejné nebo větší délce a a3
ve stejné nebo větší než na a2.
Úseky vytnuté plochami větší než 1 mohou být konečné i nekonečné.
Celkem tedy existuje 7 typů krystalových ploch: (hkl), (hhl), (hkk), (111),
(hk0), (110) a (100).
Symboly pozitivní nebo negativních tvarů vytínají základní úsek
na ose a1.
Pozitivní tvary leží v pozitivním oktantu {hkl}, {hhl}, {hkk} a {111},
negativní tvary v levém předním horním oktantu {h-kl}, {h-hl}, {h-kk} a
{1-11}.
Tvary pozitivní levé a pravé jsou charakterizovány plochou v pozitivním
oktantu. Levé tvary utínají základní úsek na a1
se symboly {hkl} a {hk0}, pravé tvary vytínají základní úsek na a2 se
symboly {khl} a {kh0}. Negativní tvary levé a pravé odpovídají plochám v
levém horním předním oktantu, kdy negativní levý tvar má symbol {k-hl} a
negativní pravý tvar {h-kl}.
Symetrie kubických oddělení je poměrně vysoká a tak se v kubické soustavě nikdy nesetkáme s otevřeným krystalovým tvarem. Kubické krystalové tvary se vyskytují pouze v rámci pěti oddělení kubické soustavy a naopak, tvary jiných soustav se nikdy nevyskytují v kubických odděleních.
Krystalovým osám odpovídají tři čtyřčetné rotační osy symetrie na něž jsou kolmé tři osní roviny symetrie. V diagonálních směrech leží čtyři trojčetné inverzní osy symetrie. Šest dvojčetných rotačních os symetrie půlí úhly mezi krystalografickými osami a na ně je kolmých šest diagonálních rovin symetrie. Přítomen je i střed symetrie (viz stereogram a obrázek 24-161). Toto oddělení obsahuje maximální možnou kombinaci prvků symetrie a obecným tvarem je haxaoktaedr (osmačtyřicetistěn).
Hexaoktaedr
{hkl} má nad každým oktantem okolo trojčetné inverzní osy šest rovnocenných
trojúhelníkových ploch (obrázek 24-162). Tyto vytínají všechny tři osy v různých
délkách. Limitní odvozovací indexy jsou m > 1 a m <
∞. Nejběžnějším tvarem je {321}.
Bude-li
odvozovací index na všech krystalografických osách n = 1, splyne šest ploch
nad každým oktantem do jediné a vznikne oktaedr {111}, obrázek
24-163. V
stereografické projekci leží poziční body oktaedru na trojčetných inverzních
osách.
Dosáhnou-li odvozovací parametry plochy na dvou osách stejné hodnoty, vzniknou z hexaoktaedru dva hemiedry. V prvním případě jsou na dvou osách vytnuty stejné úseky v intervalu n > 1 a n < ∞ a tím splývají dvojploší hexaoktaedru mezi digirami (obrázek 24-164) a vzniká tetragon-trioktaedr (čtyřiadvacetistěn deltoidový) {hkk}, obrázek 24-165. Nejběžnějším tvarem je {211}.
Druhou možností je případ, kdy na dvou osách jsou vytínány
jednotkové úseky a na třetí úsek s hodnotou odvozovacího parametru n
> 1 a n < ∞. Nové plochy tvaru vznikají splynutím dvojploší
hexaoktaedru mezi tetragyrami (obrázek 24-166) a vzniká tak trigon-trioktaedr
(čtyřiadvacetistěn trojúhelníkový) {hhk}, obrázek
24-167. Nejběžnější
je tvar {221}.
Dosáhne-li na trigon-trioktaedru delší úsek n = ∞, splynou dvě
plochy podle osních rovin symetrie a vznikne rombický dodekaedr (dvanáctistěn
kosočtverečný) {110}, obrázek 24-168.
Z
hexaoktaedru odvodíme další krystalový tvar prodloužením jednoho úseku na
libovolné ose na n = ∞. Splynou tak do nových ploch dvojploší podél
osních rovin symetrie (obrázek 24-169) a vznikne tetrahexaedr (čtyřiadvacetistěn
krychlový) {hk0}, obrázek 24-170.
Pokud úseky na dvou osách budou n = ∞ vznikne hexaedr (krychle) {100}, obrázek 24-171.
V tomto oddělení krystalují např. minerály: granát, fluorit, spinelidy nebo galenit.
Tři krystalografické osy jsou totožné se třemi čtyřčetnými inverzními osami symetrie. Čtyři osy diagonální jsou totožné s trojčetnými osami a zároveň je přítomno šest diagonálních rovin symetrie (viz stereogram a obrázek 24-172). Při odvozování krystalových tvarů se střídavě uplatňují horní a dolní oktanty.
Polární trojčetné osy předpokládají tetraedrickou hemiedrii, kdy
nad střídavými oktanty hexaoktaedru se zachovává plný počet ploch. Vzniká
hexatetraedr pozitivní {hkl} a negativní {h-kl}, obrázky 24-173 a
24-174. Při
zmenšování odvozovacích indexů na hodnoty n = m = 1 splyne šest ploch v jedinou
a tvar se mění na tetraedr pozitivní {111} nebo negativní {1-11}, obrázky
24-175 a 24-176. Tvar lze odvodit rovněž z oktaedru střídavým vynecháváním
horních a dolních ploch. Pozitivní a negativní tetraedr jsou geometricky
ekvivalentní tvary a lze je rozeznat jen na vhodných spojkách.
Z obecného tvaru oddělení odvodíme trigon-tritetraedr pozitivní {hkk}
a negativní
{h-kk} (obrázek 24-177 a 24-178), když pro odvozovací parametry platí n = m
> 1 a p < ∞. Pokud pro odvozovací parametry platí n = 1, m >1 a
p < ∞, vzniká z trigon-trioktaedru hemiedr tetragon-tritetraedr
pozitivní {hhl}, negativní {h-hl}, obrázky 24-179 a
24-180.
Morfologicky shodné s holoedrickým oddělením jsou tvary tetrahexaedru {hk0} (obrázek 24-170), rombického dodekaedru {110} (obrázek 24-168) a krychle {100} (obrázek 24-171).
Tři krystalografické osy odpovídají dvojčetným rotačním osám symetrie a na ně jsou kolmé tři osní roviny symetrie. Ve směru tělesových úhlopříček krychle leží čtyři trojčetné inverzní osy (viz stereogram a obrázek 24-181).
Odvozujeme-li hemiedr k hexaoktaedru tak, že střídavě zachováváme plochy sdružené mezi sousedními oktanty podle hlavních osových rovin symetrie, dostaneme didokaedr ve dvou možných pozicích - pozitivní {hkl} a negativní {khl}, obrázky 24-181 a 24 182.
Dosáhne-li
nejdelší odvozovací úsek plochy m = ∞, splynou plochy sousedních
oktantů a poziční body se v projekci posunou na roviny symetrie. Vzniká
pentagon-dodekaedr (dvanáctistěn pětiúhelníkový) pozitivní {hk0} a
negativní {kh0}, obrázky 24-183 a 24-184. Pozitivní tvar převedeme do
negativního otočením o 90°. Nejběžnějším krystalovým tvarem je {210}.
Další krystalové tvary jsou morfologicky shodné s hexaoktaedrickým oddělením, fyzikálními vlastnostmi však odpovídají symetrii 2/m-3: tetragon-trioktaedr {hkk} (obrázek 24-165), trigon-trioktaedr {hhl} (obrázek 24-167), oktaedr {111} (obrázek 24-163), rombický dodekaedr {110} (obrázek 24-168) a krychle {100} (obrázek 24-171).
V tomto oddělení najdeme nejúplnější možnou kombinaci os
symetrie bez přítomnosti rovin a středu symetrie (viz stereogram a
obrázek 24-185).
Střídavým vynecháváním ploch hexaoktaedru vzniká pentagon-trioktaedr
(čtyřiadvacetistěn pětiúhelníkový) levý {hkl} nebo pravý {khl}, obrázky
24-185 a 24-186.
Všechny další přítomné krystalové tvary zachovávají morfologii holoedrického oddělení, ale fyzikálními vlastnostmi odpovídají symetrii 432:
tetragon-trioktaedr {hkk} (obrázek 24-165),
trigon-trioktaedr {hhl} (obrázek 24-167),
oktaedr {111} (obrázek 24-163),
tetrahexaedr {hk0} (obrázek 24-170),
rombický dodekaedr {110} (obrázek 24-168
a hexaedr {100} (obrázek 24-171).
Krystalografickým
osám odpovídají dvojčetné rotační osy symetrie a čtyři diagonální směry
jsou totožné s trojčetnými rotačními
osami symetrie (viz stereogram).
Obecný
tvar odvodíme kombinací tetraedrické a dodekaedrické hemiedrie a výsledkem
je kubická tetartoedrie – pentagon-tritetraedr. Tvar může být pozitivní
pravý {khl}, pozitivní levý {hkl}, negativní pravý {h-kl} a negativní levý
{k-hl}, obrázky 24-187, 24-188,
24-189 a 24-190.
Další
odvoditelné tvary patří morfologicky tetraedrické nebo didokaedrické
hemiedrii nebo holoedrii: trigon-tritetraedr pozitivní {hkk} a negativní {h-kk}
(obrázky 24-177, 24-178), tetragon-tritetraedr pozitivní {hhl} a negativní
{h-hl} (obrázky 24-179, 24-180), tetraedr pozitivní {111} a negativní {1-11}
(obrázky 24-175, 24-176), pentagon dodekaedr pozitivní {hk0} a negativní
{kh0} (obrázky 24-183, 24-184), rombický dodekaedr {110}
(obrázek 24-168) a
hexaedr {100} (obrázek 24-171).